Aerovleky Lipence - Nedìle 
Probouzím se zimou. Pøipadá mi, že od pùlnoci jsem spal chvilku, ale pohled na hodinky øíká nìco jiného. Jsou dvì hodiny. Jsem hroznì zmrzlý. Koukám na teplomìr. Venku 5 a v autì 9 stupòù. To nemùžu do rána bez spacáku pøežít. Vrèet motorem se mi nechce - hned za zadkem auta spí ve stanu pan Vegenknecht. Jezdit teï uprostøed noci je taky nanic. Navíc mám pod autem kus Luòáka a nìjaké vìci. Zkouším si nadýchat teplo pod deku, ale to zahøeju tak maximálnì oblièej. Nakonec pøelézám na pøední sedadlo, obouvám boty, balím se do deky a pøi poslechu rádia se snažím usnout. Vždy mi na chvilku spadne hlava ale potom mì zima nemilosrdnì probouzí. Vím, že bude svítat po ètvrté. Ale kdy na auto dopadnou první paprsky slunce a trochu ho ohøejí? Musím vydržet ještì tak dvì tøi hodinky. Vždy, když v rádiu skonèí nìjaká písnièka, vím že mám za sebou další tøi ètyøi minuty. Drkotám a klepu se prakticky nepøetržitì a pøemýšlím, zda to bude mít nìjaké zdravotní následky.
Svítání se doèkám až ve 4:15. Myšlenka na teplo zcela ovládla moji mysl.
Venku se rozeøvali ptáci a obloha se pomalu ale jistì jasní. S tím stoupá trochu i teplota v autì. 12 stupòù mi pøipadá naprosto luxusních a pøelézám z pøedního sedadla zpìt do svého ležení. Ruce a nohy pøestávají mrznout a já koneènì usínám.
Budí mì vedro. Vylézám z auta do dalšího krásného dne. Je pùl osmé a já se jako had vyhøívám v parscích slunce. Jak se mi konèetiny postupnì prohøívají, zapomínám na útrapy noci.
Nejzatvrzelejší spáèe vyhání z pelechù Standa Šimeèek vrèením svého motoru. Je první na place a èeká na devátou hodinu na první let.
Vytáhne Erika s jeho L-33 Sólo.
Celý den je vyhrazený volnému létání. Já jen vytáhnu Luòáka zpod plachty a mùžu jít létat :-) Hned první start mì ale trochu zaskoèilo úplnì plechové nebe. Jak je model trochu výš, tak je velice špatnì vidìt. Opar prosvícený prudkým sluncem oslòuje a staèí mrknout a model se na nebi ztratí. Nechávám se tedy vlekat odhadem jen do výšky 250 - 300 m a zkouším si akrobacii a pøistání.
Pøi pøistání mì zaskakuje dojezd modelu na mokré trávì. Hravì pøejedu ze vèerejška vytyèenou dráhu. Pøedek trupu s lyžinou klouže po trávì jak namydlený. Se závistí pokukuji pro Erikovi, který posadí své Sólo na koleèko proti sobì a zastaví si dva metry od nohy. On snad má to kolo brždìné!
Zkouším souvraty a všechny se mi daøí. Po chvilce pøemýšlení mi dochází proè. Vèera foukalo a dnes je bezvìtøí. Proto to dnes jde tak snadno.
V jednom letu mì to najednou drblo do výškovky a vypnul se závìs. V podstatì ve stejném místì jako jsem mìl problémy pøedtím. Tentokrát to ale byl jen mžikový problém.
Petr Stejskal pøedvádí svoji "turbínu":
Zatím, co létám, mnozí už mají sbaleno a vydávají se na dalekou cestu domù. V poledne zajdu do letištní hospùdky na výbornou polívku a pouštím se do balení také. Zatím se na ploše pøipravují modaly na soutìž v GPS pøeletech.
V jednu mám sbaleno a odjíždím také. Cestou po prašné pøíjezdové cestì jsem si vzpomnìl, jak jsem tady døíve polykal prach jako pìší.
Cestou domù jsem si vzpomnìl na krušnou noc a na svoje obavy, zda nebudu frkat a kašlat. Ale nic mi není. Kochám se tedy krajinou kolem silnice a øíkám si: Koneènì zaèalo léto! A probírám se zážitky z uplynulých tøí dní. Stálo to za to.
Aerovleky Lipence - Diplomy
Když Tomáš Fiala chtìl po svých kolezích z klubu vypsání diplomù pro všechny úèastníky soutìže a oni frfòali, že to je zbyteèné, tak i já si v duchu øíkal: "K èemu to je? Kus papíru. A stejnì o nic nešlo."
Potom jsem byl rád, že jsem diplom dostal, a i jiní byli rádi a peèlivì si ho støežili. I když skonèili v hloubi závodního pole jako já. I to vyhlašování výsledkù je s diplomy dùstojnìjší.
K vyhlašování výsledkù ještì pøipojím jeden zážitek. Na akci jsem jel, abych se osobnì setkal s lidmi, se kterými jsem se znal dosud jen z mailù, a taky si poøádnì zalétat. To závodìní bylo jaksi navíc. Když jsem ale potom stál v pùlkruhu závodníkù pøi vyhlašování výsledkù a Tomáš èetl osmnáctého, devatenáctého, dvacátého a moje jméno stále nepadalo, tak už jsem tak odhadoval, kolik že nás vlastnì v tom pùlkruhu stojí a zda nakonec nepùjdu pro diplom jako úplnì poslední! Nešel. Za mnou šli ještì jiní :-)
Aerovleky Lipence - Vlekaøi
Tøi dny od rána do veèera do tmy nás do výšin tahali:
Mirek Kolomazník, Tomáš Fiala, Vojta Souèek ...
... Ivan Kasl (na fotografii je se svojí vìtší Zlínkou) ...
... pan Cita se svojí Wilgou ...
a Stanislav Šimeèek
Vytíženost vlekaøù je veliká. Létají opravdu celý den. Poèet startù bìhem jednoho dne je urèitì pøes 150! Kolik je to startù a pøistání u jednoho vlekaøe! Kolikrát musí tankovat! Kolikrát dobíjet! A kolik se asi probendí benzímu!
Aerovleky Lipence - Zázemí
Letištì MK Lipence má pøíjemnou letištní hospùdku:
Bìhem soutìžního dne jsme my létající dostali poukázky na jídlo a pití. V hospùdce byly k mání stejky, buøty, limo, pivo, káva.
A ze stínu se odsud dal pozorovat cvrkot na letišti.
Já byl spokojený.
Aerovleky Lipence - Pøistávání
Pøi soutìžním létání bylo úkolem v každém letu sednout na "dráhu".
Sedalo se na dráhu - obdélníku - a hodnotila se poloha modelu po dojezdu "na dráze". Model se tedy musel zastavit uvnitø vymezeného obdélníku. Pro létání dost nesourodých modelù je to asi optimální øešení. Pøistání byla v drtivé vìtšinì pìkná a realistická.
Dráhy byly vytyèeny vápnem vysypanými èarami a byly dvì pro rùzné smìry vìtru.
Jejich rozmìry cca 10 x 40 m Lipeneètí výbornì trefili!
Jediné, co by se na tomto systému dalo vylepšit je oznaèení rohù obdélníka - "prahù dráhy". Mohlo by tam být nìco, co pilot který se pøesouvá z místa startu k dráze na pøistání mohl pøi letmém pohledu dolù snadno identifikovat.
Staèil by kus bílé látky.
Aerovleky Lipence - Co jsem nestihl
Protož jsem na akci sám létal a byl jsem na létání hodnì nadržený, nestihnul jsem spoustu dalších vìcí. Obèas mì mrzelo, že musím koukat nahoru na svùj model a nemohu sledovat nìkoho jiného nebo zároveò filmovat a fotit.
Jedním z takovýchto okamžikù byl let tohoto krásného Orlíka, jehož pilot prakticky na okruhu v nìjakých 10 metrech zachytil stoupák a pøeným kroužením udržoval "nulièku".
Já byl bohužel také ve vzduchu a tak jsem tento let mohl sledovat jen koutkem oka. Co bych za to dal, kdybych to kroužení mohl nafilmovat. Pøipomnìlo mi to doby, kdy jsem jako kluk lehával v trávì vedle Vrchlabského letištì a pozoroval stejné vìtronì jak vytáèí termiku nad letištìm.
Po pøistání jsem se ptal majitele modelu, zda model tak krásnì krouží sám. Ale dostal jsem oèekávanou odpovìï. Je to jemná práce s kniply. Když to nìkdo umí, tak to pro ostatní vypadá snadné.
Aerovleky Lipence - Postøehy
Akce probìhla bez zádrhelù a nìjakého hádání. Celkovì pohoda.
Akce splnila vše, co jsem si od takového podniku sliboval. Létání, soutìž, setkání, informace. K celkové pohodì mimo dobré organizace pøispìlo urèitì i poèasí, které bylo excelentní, a jídlo a pití v letištní hospùdce. Všechny body za jedna!
Jediné, co by šlo ještì vylepšit je zveøejnìní výsledkù soutìže na klubovém webu.
Pøi hovorech s ostatními piloty na akci se èlovìk dozví spostu vìcí.
Napøíklad, že nejen já nemám možnost doma létání s vìtronìm v termice jak trénovat. I jiní jsou na svých domovských letištích bez vlekaøe a tak jako já musí objíždìt podobné akce nebo jezdit za kamarádi desítky kilometrù daleko.
Marcel Hladík pøedvedl nový model z produkce HVP modell DHC-2 Beaver. Pro mì je tento typ srdeèní záležitost. Tìšil jsem se, že ho uvidím vlekat, ale pilot mìl s modelem teprve první starty. Pøíštì už prý bude v Lipencích k vidìní vleèná Beaver v barvách Tchibo le Kafé.
Viz také Aerovleky Lipence 2006.
Aerovleky Lipence - Závodíme!
