Lipenecký obr 2004 
Do Lipencù jsem se chystal již dlouho. Pøedpovìï poèasí byla slibná a tak jsme se doma domluvili, že si udìláme nevšední výlet. Místo autem si udìláme dobrodružný výlet vlakem z Teplic do Prahy a na Lipeneckého obra.
Zaèal jsem tedy hledat v jízdních øádech a hned v úvodu mì vydìsila nutnost být na nádraží v 6:30. To znamená vstát nìkdy po páté! Ale øekli jsme si, že dobrodružtví je dobrodružství, veèer sbalili ruksaky a šli spát.
Ráno v 6:10 už jsme šlapali k nádraží. Vlak nás probouzejícím se dnem dovezl až na Masarykovo nádraží. Jízda byla pøíjemná. Myslel jsem, že budu ve vlaku dospávat, ale celou dobu jsem zvìdavì koukal z okna vlaku na krásy kraje kolem Labe a posléze Vltavy. Naposledy jsem tu jel jako voják nìkdy v roce 1985!
V Praze jsem by v 9 ráno prvním zákazníkem u Pecky ve Zlatnické. Koupil jsem si originál nabíjeèku ke svému Evu, na Václaváku jsme si dali buøta, na Staromáku jsme se podívali na pimprliky. Poèasí nádherné slibující pìkný letecký den v Lipencích.
Z hlavního nádraží jsme jeli courákem do Zbraslavi. Ze zbraslavského nádraží jsme vyrazili pìšky smìr lipenecké letištì vybaveni jen jednoduchou mapkou staženou ze stránek MK Lipence. Bylo poledne a sluníèko nám dávalo docela zabrat. Nakonec jsme mezi poli co chvíli zahaleni do oblakù prachu od projíždìjících aut dorazili až na letištì.
Divákù už tu bylo plno a program v plném proudu.
V depu bylo hodnì modelù, ale já pøijel spíše pokecat a ještì k tomu mi pøipadalo, že mì stejnì už asi nic nemùže pøekvapit.
Zastavil jsem se tedy jen u nového minulý týden zalétaného Luòáka Radka Helmera.
Pøi pohledu na Extru Karla Jasanského nebo na Radkova Christena jsem si uvìdomil tu hroznou "inflaci velikosti", kdy mi už 2 nebo 2.5 m modely pøipadají malé.
Když jsem si øíkal, že mì nic nemùže pøekvapit, netušil jsem, jak jsem se mýlil. Prvním pøekvapením pro mì byla krásná Aero 145.
Model krásnì provedený s detailnì provedeným povrchem. Bohužel Aero nebyla ještì zalétnuta a tak byla k vidìní jenom staticky na stojánce.
Zatímco jsem okukoval modely a shánìl kamarády, pilnì se létalo.
Prostor bylù uspoøádán tak, že pøed diváky byla stojánka, pøed stojánkou prostor s frontou modelù èekajících na start, pøed nimi prostor pro pøípravu modelù a úplnì vepøedu vlastní prostor pro letové ukázky.
Jak je to mezi diváky s modelem blízko pøedvedl pomalý Don Quijote, který se z nìjakých dùvodù vymkl kontrole. Model pøi prùletu vyboèil doprave smìrem nad diváky a zaèal klesat. Trvalo mi nìkolik vteøin než jsem pochopil, že model letí na mì a než jsem se pohnul pryè z dráhy letu modelu. Ten se stoèil ještì více do prostoru mezi diváky a v prudkém klesání míøil do míst, kde lidé polehávali na dekách. Jen jeden z nich pohotovì vstal, popadl dítì a uhnul stranou. Ostatní jako pøibití jen sledovali na nì letící model.
Model narazil pøídí na zem, odrazil se od zemì a vystoupal strmì do asi 5 metrù, než se zøitil zpìt. Motor ještì nìkolik vteøin bìžel na plný plyn, než se model pøeklopil na záda a vrtule se zaryla do zemì.
Za hodinu byla místa, kde model havaroval obsazena dalšími pøíchozími diváky. Po této zkušenosti už nejsem tak pøesvìdèen, že se v takové situaci mohou diváci uhnout nebo všas pøed modelem uhnout. A to se tento model ve vzduchu opravdu jen ploužil.