6.2.2025
Ovládání modelů rádiem - Radio Control / RC - Základní vědomosti o rádiovém přenosu
Ovládání modelů funguje na principu rádiového vysílání a je dobré mít o tom alespoň základní povědomí.
Rádiový signál se šíří přímočaře, může se ale odrážet od různých objektů.
Některé objekty jsou pro něj "neprůhledné", skrz jiné může s minimálním odporem procházet.
Je to elektromagnetického záření stejně jako viditelné světlo, jen jde o jiné frekvence.
Ve vakuu se světlo i rádiový signál šíří stejnou rychlostí, rychlostí světla.
Anténu na vysílači i na modelu by nemělo nic stínit.
Stínit mohou kovové předměty jako motor, spojovací trubky křídla, táhla z ocelových lanek, díly podvozku, akumulátory a podobně.
Stínit mohou uhlíkové díly, pásky, dráty, kompozit s uhlíkovou tkaninou.
Signálu naopak nevadí plasty, skelný laminát, dřevo v malé tloušťce.
Stínit mohou i potahovací folie nebo laky s významným podílem kovového pigmentu.
Na vysílači to mohou být třeba přidělané displeje a jejich kovové držáky.
Síla rádiového signálu slábne se vzdáleností od vysílače.
Zmenšuje se čtvercem vzdálenosti.
Síla signálu ve vzdálenosti 100 metrů je stokrát menší než 10 metrů od vysílače (1/100),
ve vzdálenosti 1 kilometr už je síla signálu jen jedna desetitisícina (1/10000)!
Současná rádia vysílají v pásmu ultra krátkých vln (UKV, UHF - Ultra High Frequency).
V tomto pásmu vysílá televize, pracují zde mobilní telefony, počítačové sítě Wi-Fi, GPS.
Délka vlny je 122 mm.
Starší rádia fungují v pásmu velmi krátký vln (VKV, VHF - Very High Frequency).
Na těchto vlnách se mimo jiné vysílá rozhlasové vysílání.
Úplně nejstarší a dnes již nepoužívaná rádia pracovala v pásmu krátkých vln
(KV, HF - High Frequency, SW - Short Wave). Pracují zde radiokomunikace na střední a velké vzdálenosti,
rozhlasové krátké vlny, vysílají zde amatéři.
Delší vlny lépe prochází prostorem a tak se staršími vysílačkami lze ovládat třeba ponorku,
která pluje pod hladinou, zatím co moderní rádio na 2.4 GHz ztratí spojení.
Vysílač nevysílá všemi směry stejně a stejně přijímač nepřijímá ze všech směrů stejně.
Rádia jsou vybavena prutovými anténami a ty mají takovouto vyzařovací charakteristiku:
Můžete si to představit jako velikou tlustou pneumatiku které je anténa osou:
V ose antény je její účinnost minimální, největší je ve směru kolmém na osu antény.
Nejlepšího signálu lze tedy docílit když jsou antény vysílače a přijímače rovnoběžné.
To nelze v praxi vzhledem k pohybu modelu v prostoru a pohybu pilota s vysílačem zajistit,
ale umístění antén by to mělo respektovat. Přijímače do modelů jsou proto často vybaveny dvěma anténami aby alespoň jedna z nich měla dobrý příjem.
Antény přijímače by proto měly být v modelu zajištěny tak, aby svíraly vzájemně pravý úhel.
Nejpoužívanější poloha vysílačové antény je vodorovně do strany.
Co je důležité
- Pokud má přijímač dvě antény, měly by ideálně být v poloze kolmo na sebe
- Anténa by neměla být "nalepena" na vodivý předmět. Trubku spojky křídla, uhlíkový nosník, akumulátor.
- Anténa by neměla být stíněna vodivým povrchem. To může být trup s uhlíkovými vlákny, stříbrná potahovací fólie atp.
anglicky 