Jak jsem to na Rané rozbil 
Sobotní létání spìlo pomalu ke konci, slunce nezadržitelnì padalo k obzoru a já si chtìl udìlat posledních nìkolik skokù v tom krásném veèerním svìtle.
Tomáš vyhlásil, že dnešní létání ukonèíme v pìt. V duchu jsem hudral, protože nejlepší svìtlo bude až tak ve èvrt na šest a já mìl pøipravenou kameru na vzpìøe Mírova Pipera.
Celý den jsem filmoval a ostatní létali, teï už byli všichni "vyskákaní" a fronta na vleènou se zmenšila na jeden dva modely. Jeden start, druhý start, tøetí start, pøistanu a jsem ve frontì na vleènou druhý maximálnì tøetí. Paráda.
Jedno pøistání jsem musel posunout dál do plochy letištì a tak jsem se pro model pìknì prošel. Když jsem ho nesl zpátky na místo vzletù, volali na mì kluci: "Chceš letìt? Tak dìlej! Vleèná èeká jen na tebe!" Vzal jsem to tedy poklusem. Rychle položit model, rychle zapojit vleèné lanko, rychle za model a jedeme: "Mùžeme?" "Jó, mùžeme!" Bivoj Jirky Petránka z Vlašimi zaburácel a Luòák vystøelil dopøedu tažen obøí vrtulí stošedesátikubíkového motoru. Luòák trochu visí na jednu stranu, dávám kontra, abych køídla srovnal, ale vidím, jak se konec køídla pøeci jen dotkne zemì. Ještì víc kontruji, ale to už zaèíná kolotoè. Konec køídla zachytává o trávu, Luòák zamete ocasem doprava, já ještì ze setrvaènosti dokonèuji pokus srovnat to køidélky, ale hlava už velí: Vypnout! Než ale prst na pøepínaèi na kniplu pøíkaz provede, bìží èas nemilosrdnì dál a stejnì nemilosrdnì táhne Bivoj model brázdící koncem køídla zem a postavený køídlem skoro kolmo k zemi dál za sebou. Potom už jen vidím, že je model na zádech, že z nìj nìco lítá a potom ticho. Vleèná mizí nìkde nahoøe.
Cestou k modelu se snažím si vybavit, kdy jsem tam ten vypínaè opravdu cvakl a bylo mi divné, že vleèná táhla model tak dlouho. A taky, že jsem ten náklon nesrovnal.
Takto pohotovì situaci "nastøílel" svým Nikonem Jirka Michálek:
Když jsem ty fotky vidìl, pochopil jsem, proè se to lanko uvolnilo tak pozdì. Lanko táhlo prakticky kolmo na trubku závìsu. Jinak je zajímavé to takto vidìt a srovnat s vlastním prožitkem. Zajímavé je zjistit z èasu fotek, jak rychle se nìco takového stane.
Škody nakonec nejsou tak velké. Rozbité pøepážky v trupu, rozbitá a vytržená smìrovka a utržená kabina. U té mì nejvíc mrzí, že se kousek prùhledného pøekrytu tak 2 x 1 cm vyštípl a ztratil.
A proè k tomu všemu vlastnì došlo? Jak jsem bìžel pro model daleko do plochy a rychle ho sebral, abych nepøekážel, pøecvakl jsem si o bundu, jak jsem se sklánìl k zemi, pøepínaè výchylek. Mìl jsem pøepnuto na malé výchylky, které prakticky nepoužívám a které jsem si kdysi nastavil ve snaze zjistit, jak to létá, když se používají ani ne tøetinové výchylky. No a jak jsem bìžel na start, už jsem si vysílaè nepøekontroloval. I když to je vidìt na první pohled, že ta páèka je ve špatné poloze. Prostì hr, dìlej, honem, už abych letìl. No a jak se model naklonil, já kontroval tak, jak jsem byl zvyklý, že to té situaci odpovídá, a to bylo málo. Køídlo kleslo až na zem a už to jelo.
(zveøejnìno na stránce Létání)