Modely

Model Hobby 2004 

Na výstavu jsem chtěl původně v pátek, ale nedostal jsem dovolenou a tak jsem jel v sobotu. Nespěchal jsem. Loni jsem stál frontu, protože jsem dorazil v době otvírání výstaviště. Na parkoviště jsem přijel v 11 hodin. A hned jsem viděl, jak jsem se mýlil ve svém odhadu. Po parkovišti se mezi auty táhla fronta na vstupenky dlouhá několik set metrů.

Bohužel jsem byl sám a tak jsem nemohl vyslat špeha dopředu. Zjistil bych, že stojíme v takovém štrůdlu zbytečně, protože před dalšími pokladnami byla fronta na 10 minut. Já ve frontě strávil 3/4 hodiny.

Návštěva výstavy opět podražila:
- předloni: parkovné 50 Kč, vstupenka 70 Kč
- loni: parkovné 50 Kč, vstupenka 90 Kč
- letos: parkovné 100 Kč, vstupenka 90 Kč

Když budu aproximovat trend, příští rok zaplatím 270 Kč!

Hala je evidentně volnější než loni. Zase ubylo stánků výrobců a prodejců. Bohužel si tuto doměnku nemohu na webu Modell Hobby potvrdit.

Po prvním seznamovacím kolečku je jasné, že z té fronty venku 1/2 lidí šla na modely a 1/2 na hračky. I když byla tlačenice, připadala mi menší než dříve. Vzduch v hale taky nebyl zrovna nejpříjemnější, ale ve srovnání s hračkami tu bylo lépe. Hlavně relativně ticho. Když jsem chtěl s někým na stánku hovořit, nemuseli jsme na sebe řvát.

Tento rok jsem si chtěl udělat trochu jasno, kdo nabízí jakou bižutérii. A taky něco z té drobné bižutérie nakoupit. Největšímu mému zájmu se tedy těšily předměty pod skly pultů.

Dalším úkolem bylo předání přepínače ACCUSW4a na stánku MGM Com Pro a zakoupení předplatného RC revue. Na stánku MGM Com Pro jsem reklamaci předal bez problémů. Jsem zvědav, jak bude reklamace vyřízena. Předplatné jsem také vyřídil, jen s tričkem nastal doma problém. Slečna na stánku mě odhadla na XXL, ale doma jsem se dozvěděl, že mi žena kupuje velikost L. A to jsem měl takovou radost, že jsem zhubnul 2 kila!

Nyní jsem už mohl nerušeně kroužit po výstavišti. Pro zapamatování všeho viděného jsem si vždy vyfotil firmu na stánku a potom věci, které mě zaujaly. Teď vím, co jsem kde viděl. Každé kolečko jsem ukončil koukáním na letové ukázky na konci haly.

Prostor vyhrazený letovým ukázkám byl orientován podél delší stěny haly a tak mohli divaci prostor předvádění pozorovat mnohem pohodlněji. Bylo tady pořád něco k vidění. Srovná-li letové ukázky s loňským rokem, je dobře patrné, jaký technický pokrok halové létání udělalo a jak vyspěli i piloti.

I tak ale docházelo občas ke karambolům, kdy to pilotům ve stísněných prostorách nevyšlo a lítaly třísky (i když třísky asi není u gumoletů to správné slovo).

Líbilo se mi, jak v rohu předváděcího prostoru dva modeláři vyšívali jedno házedlo za druhým jak na běžícím pásu. V přípravku, který měli, to šlo jako na drátkách. Koukal jsem potom po stáncích, zda se podoné modely nabízejí a s údivem zjistil, že jich je poměrně dost. Když jsem později někde v tlačenici poslouchal hovory lidí, jak se chystají pořídit si svůj vůbec první model a potom si odnášejí malou elektru nebo malého motoráka, tak jsem si v duchu říkal: "Kdybyste si koupili nejdřív to házedlo za 30 nebo 50 korun!"

Sám jsem si připoměl svoje začátky na stánku SAM při pohledu na statické modely historických větroňů, jak jsem podobné strouhal starou rašplí z desítky balzy. Ale já je dělal létající a taky ne tak pěkné.

Já ale ty zájemce o létání tak trochu chápu. Vše vypadá tak jednoduše. Dokonce některé modely mohou vidět krásně létat a cena není zas tak hrozná. A tak zákazníci kupují, obchodníci prodávají a všichni jsou spokojení. Ale ty konce ...

I když jsem letos nevybíral žádný model, přesto jsem při prolézání výstaviště myslel na to, jak to má přemýšlivý zákazník při výběru modelu těžké. Když dva výrobci nabízí podobný model za diametrálně odlišné ceny, může jít buď o rozdílnou cenovou politiku firmy, rozdílnou kvalitu stavebnice nebo rozdílnou úroveň předzpracování modelu a vybavení stavebnice bižutérií.

Kdo si chce blížeji prohlédnout co vlastně ve stavebnicích kupuje - a myslím teď hlavně modely větších rozměrů - má prostě smůlu. Ve stísněném prostoru stánků je to problematické. Krabice s modelem zabere půlku stánku a ještě z ní díly tahat ven je prakticky nemožné. Některé firmy velké modely vůbec nevystavovaly a ty co je na stánku měly, tak už jako postavené modely, kdy není jasné, co vlastně ve stavebnici je a co je třeba dpokoupit. Lze se samozřejmě vyptávat, ale to aby si člověk dělal poznámky, protože u třetího stánku už neví, co mu říkali u prvního.

V tomto směru byl asi nejlépe pojatý stánek firmy Topmodel CZ. Zde byly modely v otevřených krabicích na zemi po okraji stánku a tak jsem si mohl obsah krabice prohlédnout.

Potom ještě zbývá posoudit letové vlastnosti modelu. A to u většího modelu na výstavě moc dobře nejde. Přitom zrovna v Letňanech by bylo možné na okraji letiště modely předvádět. Takto nezbývá než v diskuzích na Internetu shánět reference od majitelů modelu. Světlou výjimkou je firma Alfa model nebo HVP modell, které důsledně na modelářských leteckých dnech svoje stroje předvádí.

Nechci zde probírat modely z celé výstavy. Úroveň vesměs vysoká. Však jsme také ve světovém měřítku výrobní velmoc. Alespoň v "nespotřebních" modelech. Zmíním tedy jen co mě zaujalo i když to je mimo oblast mého zájmu.

Mezi různými plackoelektrolety mě zaujal Trenér nové firmy Šimy model. Přiměřený letový projev a hlavně to vypadá jako letadlo. Jen tak kabina by nemusela být tak hranatá :-)

Na stánku Polena models byly k vidění krásné rádiem řízené oříšky. Nano servo v pytlíčku na pultě bylo jako šafrán v pytlíku z koloniálu. Prázdný pytlík.

U firmy PG Gerasis to byl nedbale v rohu "pohozený" Bf-109. Do detailu provedený povrch. Ještě by mu slušela nějaká patina. Ale jeho rozměry se už vymykají běžným poměrům.

Zajímavý byl pohled na maketu AN2 Pavla Fencla. Strávil jsem prohlížením modelu dlouhé minuty. Když člověk vidí množství detailů na každém decimetru povrchu modelu, tak se zdá uváděný počet odpracovaných hodin malý.

Velkému zájmu se těšilo předvádění kamionů a stavebních strojů hradecké prodejny RC Truck. Já se k předváděcí ploše dostal až pozdě odpoledne. Předtím byla stále obležena davem diváků. I tady je vidět pokrok. Světla i zvuky perfektní. Krásně je při jízdě kamionů slyšet řazení s meziplynem, odfukování vzduchového okruhu a při "zhasínání" motoru je slyšet, jak se motor oklepe. V rozjezdech a zatáčení však mají auta co dohánět. Mašinky jsou dál. Ty se rozjížely maketově pomalu.

To Tatra, která jezila v terénu, se pohybovala naprosto maketově. Sledovat jak při průjezdu těžším terénem pracuje nezávislé zavěšení každého kola byl zážitek. Ještě by to chtělo zvukový modul, který by uměl ječení tatrováckého vzduchem chlazeného motoru.

Druhé místo, kam se přes přihlížející skoro nedalo dostat byl maketové kolejiště. Mě ještě více než mašinky zaujali malí diváci. Ti byli provozem na kolejišti opravdu nadšeni.

Uprostřed haly bylo kolejiště (velikosti N?) party německých modelářů. Největší jeho atrakcí byla kamera umístěná v jednom z vagónků. Obraz z ní byl přenášen na televizi. Mě nadchla délka vlaků. Počet vagonů byl opravdu velký a přesto vlaky bez problémů projížděly poměrně ostrými oblouky.

Jako obvykle nad našimi hlavami poletovala vzducholoď Ondry Eremiáše.

Pobavila mě scénka u stánku PG Gerasis. V davu diváků a zákazníků vně stánku byl človíček, který hodně nahlas pokřikoval na pracovníka na stánku. Když se objevil Gerasis osobně, křičel něco rozčileně na něho. Nakonec se natáhl přes pult po větroni zavěšeném pod stropem stánku a rozmačkal mu kabinu. Jestli jsem, to dobře pochopil, chtěl dokázat křehkost překrytu nebo jeho rámečku. To se mu podařilo. Zmizel v davu s úlomkem rámu kabiny.

Po 16.hodině se hala trochu vylidnila a ke stánkům se dalo bez problémů dostat. Kdyby tak probíhal celý den, tak jsem spokojen. Možná že to chce opravdu přijet ve všední den.

Jen mě trochu rozladil déšť, který spustil zrovna ve chvíli, kdy jsem si koupil u stánku mezi halami oběd a zjistil, že se s jídlem nemám před deštěm kam ukrýt. Nakonec jsem se naobjedval skrytý pod vývodem vzduchotechniky, kde bylo asi půl metru suchého místa.

Nakoukl jsem i do haly hraček, ale vyhnal mě vydýchaný vzduch a vřeštění všelijaké hudby a zvuků. Během své obchůzky jsem viděl několik capartů, jak dupou, křičí "chci a chci a chci" a maminka je vleče za ručičku pryč :-) "Psí" halu jsem vynechal úplně.

Cestou k autu jsem si znovu prohlédl krásné dravce. Jen mě trochu zarazilo, jak tu na bidýlku sedí 7 hodin.

Přemýšlel jsem, zda mi to stálo za to. Ale mám to do Prahy kousek a když to nebude o moc dražší, přijedu za rok zas.