image

Záletstálý odkaz / permalink

11.07.2010
První lety teprve ukážou, zda má model vlastnosti, které si jeho novopečený majitel představuje že by měl mít podle informací a dojmů, které získal při čtení reklamního textu prodejce či výrobce, nebo podle pozorování jiného podobného modelu.

Mnohdy i velmi podobné modely mívají diametrálně jiné letové vlastnosti a až při záletu se pozná, zda měl jeho konstruktér šťastnou ruku a kolik úsilí věnoval vývoji prorotypu. Tak jsem byl zvědav, jak poletí Andula.


Před záletem poslední kontrola a vyvážení. V návodu je těžiště udané od náběžky spodního křídla. To vede automaticky k tomu, že se snažím podepřít model v určeném místě, ale těžiště modelu nad tímto křídlem mi nedovolí model vybalancovat. Potom si uvědomuji, že náběžky horního a spodního křídla jsou nad sebou a tak si značku dělám na horním křídle a bez problémů dovažuji. image V návodu udané místo na spodním křídle je nepraktické.

Vyvažování akumulátorem jsem vzdal, protože se mi nechtělo dělat hned za motorem do trupu další díru a zeslabovat tuto namáhanou část modelu. Akumulátor jsem dal co nejvíc dopředu v otvoru pro rádio a model dovážil kusem olova zalepeným do trupu pod motorem. Bez tohoto olova bych asi docílil udávanou hmotnost 0.5 kg.

Výchylky jsem nastavil maximální, které mi dovolují panty kormidel. Až po zalepení pantů jsem zjistil, že by bylo lepší mít mezi kormidlem a stabilizátorem většímezeru a mít hladký chod až do krajní polohy kormidel. Ale i tak se mi zdají výchylky dostatečné. Možná směrovka. Ta by mohla mít výchylku větší.

Zalétávat jsem šel navečer. Ani ne tak kvůli větru, ale kvůli vražednému vedru. Nefouká celý den. Kouzek za městem mám průmyslovou zónu, kde je kus asfaltové silnice a okolo lebedou zarostlé pozemky. Na asfaltu se mi bude pěkně startovat, do lebedy pěkně (bezpečně) padat.

Před vzletem ještě naposledy kontroluji smysl výchylek a pomalu přidávám. Model se už na malý plyn rozjíždí. Velká kola jsou výhodou. Trochu přidám, ocas modelu se zvedá jak u velkého letadla. Model mi utíká doleva a tak ještě trochu plynu a Andula se sama odlepuje od země. Musím dát plný plyn a přetlačit Andulu do horizontu. Je natažená. Letí to! Hurá! Potlačím si trimem, ubírám plyn, ještě trochu vytrimovat směrovku a Andula se nese nad loukou. Letí pěkně, přiměřeně pomalu.

Zkouším zatáčky, vybírání zatáček. Model se chová příjemně. S mírnou výchylkou směrovky se nakloní do zatáčky a stačí už jen výškovkou udržovat horizont. Mírná výchylka směrovky kontra vrátí model do přímého letu. Na plný plyn jsou reakce na kormidla ostřejší, ale stále přiměřené a začátečníkem zvládnutelné. Ostré zatáčky s náklonem přes třicet stupňů už vyžadují i v průběhu zatáčky kontrovat směrovkou a taky se musí dost přidat plyn. Vybrání takové zatáčky už trvá poměrně dlouho. Na plný plyn Andula s mým pohonem realisticky stoupá. Nějaký let čtyřicet nebo šedesát stupňů nahoru - to nejde. Tak čtvrtinové stoupání. Pěkně jako Andula, když veze parašutisty.

Ale na podrobnější testování mám čas. Teď si užívám podvečerní létání. Poletuji v krásné scenerii letního večera, na pozadí silueta hor se zapadajícím sluncem, mezipřistání na silnici - dráze, průlety mezerou v křoví, oblétávání lamp ... image


imageStavbaLetové vlastnostiimage