První letošní létání

Žena jede dnes do Bíliny a tak využívám cestu k výletu na Číčov. Počasí moc optimisticky nevypadá. Předpověď dávala vítr 2 až 6 m/s, ale pohled z okna říkal bezvětří, dohlednost 5 km. Já jsem však tak nadržený, že jedu za každou cenu.

Na úpatí Kozlů je také bezvětří, ale zkušenost mi říká, že nahoře by to mohlo trochu dýchat. Šplhám úbočím a proklínám chřipku, která mi hodně ubrala z kondice. V polovině kopce už mi dýchá větřík do tváře. Nezaastauji už a netrpělivě se škrábu na hřeben kopce. Nahoře fouká hodně slabý větřík 1 - 2 m/s. Házím Ocelota podél hrany a opatrně hledám, kde o nosí. Musím hodně tahat a každá chyba v zatáčce mě stojí metr dva výšky. Ale držím se.

Vzduch je silně zakalený. Vidím jen nejbližší kopce. Po asi 10 minutách slyším, jak se ke mě přibližují někde nahoře skřivani. Že by termika? Za chvilku vidím asi půl kilometru před kopcem kroužit dvě káňata. Chystám se na příchod termiky a plánuju si, že nastoupám, poodletím dopředu od svahu a využiju toho k sejití z kopce a přistání dole u auta. Termika se ale rozpadá daleko před svahem a mě nezbývá než dál bojovat těsně u svahu.

Nakonec po půlhodině létání sedám a s modelem v ruce sbíhám dolů k autu. Musím vyzvednou rodinu v Bílině a už přetahuji dohodnutou dobu. Ale i ta půlhodinka stála za to. První let mám letos za sebou.

(zveřejněno na stránce Co dělám?)