Články s tématikou vlekání 
Zde najdete povídání a fotografie z létání aerovleků.
Letecký den v Ústí - Fotky od Honzy Kadlece
Na stránce Modelářský klub Severka Modelpark Suché jsou fotografie ze včerejší akce:
Letecký den v Ústí
V sobotu se na letišti ústeckého modelářského klubu konalo setkání modelářů.
Letecký den v Ústí
Byl jsem pozván na sobotu na další letecký den na letišti ústeckého modelářského klubu. Na stránkách klubu nic o akci není, ale asi půjde o něco takového, jako na téhle fotce:
Babice - neděle
Nedělní Babické ráno je zatažené. Vyhlídka na létání je chabá. Mraky se nad námi válí ve 150 metrech. Vypadá to, že dnes žádní diváci ani nepřijdou, ale kupodivu se už ráno a ještě s deštníky nad hlavami objevuje několik rodin s dětmi. S motoráky se nikomu nechce a tak jsou z toho zase "aerovleky". Mě to vyhovuje. Jsem rád, že jsem s někým, kdo je ochotem mě tahat co chvíli nahoru, a že si do sytosti zalétám. Mraky se pomalu zvedají a dovolují vleky přes 300 metrů vysoko. I tak se Fox občas ztrácí v základnách. Po jednom letu zjišťuji, že mi pták podělal za letu někde ve výškách křídlo! 
Venca Kolář co chvíli hučí do vlekaře Jirky, že byl v programu inzerovaný dvojvlek a že jsme včera žádný dvojvlek nepředvedli. Říkám si v duchu, že dvojvlek klidně. Už jsem ho letěl, tak si ho dám klidně i tady. "Takže místo dvojvleku bysme mohli letět trojvlek" pokračuje Venca v hučení do Jirky. Jirka je pro každou špatnost a tak už stojí Venca u mě: "Tak co, poletíš trojvlek?"
Babická modelářská show
Babice, sobota 7:30. Skoro všichni ještě spí. Je pod mrakem. Brouzdám se bosky rosou a prohlížím si celé letiště.
Babický podvečer
Jen co jsem na babickém letišti otevřel dveře, volali na mě kluci "Pojď létat!".
Mezinárodní letecký den v Ústí
Byl jsem pozván na 3. Mezinárodní letecký den v ústeckého modelářského klubu. Mám to "za bukem" a tak je to pro mě téměř povinnost
Krnovský triangl
Krnovský triangl 2008 - Krnovský triangl 2008
Dnes se v Krnově bude létát trojůhelník s GPS-kami. Mám novou nevyzkoušenou GPS, nemám ještě PDA-čko a tak vlastně nevím, zda závod vůbec poletím.
Vstává se brzy, Mirek nás hned ráno upozorňuje, že se musí začít na čas, abychom stihli soutěž odlétat. Žádný sraz v deset nebo v jedenáct. Už v devět!
Dnes se bude létat GPS trojůhelník
Krnovský triangl 2008 - Krnovský triangl 2008
Dnes se v Krnově bude létát trojůhelník s GPS-kami. Mám novou nevyzkoušenou GPS, nemám ještě PDA-čko a tak vlastně nevím, zda závod vůbec poletím.
Vstává se brzy, Mirek nás hned ráno upozorňuje, že se musí začít na čas, abychom stihli soutěž odlétat. Žádný sraz v deset nebo v jedenáct. Už v devět!
Volné létání
Krnovský triangl 2008 - Krnovský triangl 2008
Je už hodně po šesté, když začíná volné létání Soutěž s GPS-kami se hodně natáhla.
U sousedů
V pátek jsem dostal od Miroslava Nedorosta echo,
že bude v sobotu vynášet se svým Piperem parašutisty na soutěži RC parašutistů kousek od nás na
letišti u Suché. A že by mě tam mohl vlekat.
V sobotu mám tedy jasný program .
Poprvé dál od země
Na dnes mám domluveno vlekání a tak budu mít možnost si poprvé osahat Foxe ve výšce při delším letu.
Létala by i vrata od stodoly
Celý víkend má být krásně a taky je! Vlekání máme domluveno na neděli. Snažím se ještě dopoledne vyrobit na Luňáka pitotku, abych mohl měřit rychlost nejen GPSkou, ale někde mi to netěsní. Přijíždím kvůli tomu na letiště o hodinu později.
Je nádherně, po obloze plují v mírném větru krásné kumuly, letištní plocha už je částečně vysušená sluncem. Před hangárem se všichni činí a vymetají z letadel pavouky. I modelářská stojánka je dnes plná.
Až do oblak
Předpověď říká vyjasňování, ale je skoro deset a venku to vypadá pořád stejně. Jen už nemrholí. Ale hory stále není vidět a mraky se válí nízko nad zemí. Ale už mě nic neodradí a začínám nosit Luňáka a věci do auta. Jde to ztuha. Barle jsem nechal v bytě a šmajdavý se pohybuji rychlostí šneka.
V půl jedenácté jsem na letišti. Je hrozně mokro a zima. Cestou po letištní ploše jsem málem auto utopil v blátě. A kecky, jediný typ boty, který jsem dokázal na svoji zduřelou nohu natáhnout, jsou za pět minut totálně promočené.
Ranní polétání
Long Shot 2 - Létání s Long Shotem
Pohled z okna říká, že by počasí mohlo být minimálně podobné tomu včerejšímu. Kupodivu není mlha a tak si chystám Longshota. Vždy se našel někdo, kdo v době vstávání už létal na ploše letiště pod Ranou s nějakou elektrou. Tak já dnes po ránu ukážu ostatním, že to jde i bez té elektriky a bez vrtule!
Sobota
Budím se před sedmou do krásného rána. Letiště ještě spí. Jen z pootevřeného okna karavanu vedle mého stanu na mě koukají dětské oči a slyším tiché "ahoj".
Sunday Samstag
LF-107 Luňák 4m - Létání Flying
Krnovský triangl 2007, letiště Aeroklub Krnov
Ráno mě budí kolegové, kteří nevydrží být zalezlí ve svých stanech s plným měchýřem. Jejich courání a hovory mě budí už v šest. Vylézám ze stanu rozespalý do nádherného rána.
We are competing
LF-107 Luňák 4m - Létání Flying
Krnovský triangl 2007, letiště Aeroklub Krnov
Vše je připraveno, jako vždy se nikomu nechce letět jako první. Nakonec se létání rozjíždí. Koukám, jak si první letci na okruhu vedou. A prohlížím si stroje konkurence. Připadá mi, že mezi těmi moderními brusy jsem tu s Luňákem jen tak do počtu.
Podzimní setkání maket a polomaket větroňů na Rané - neděle
Ráno se ve stanu budím až po osmé. Spal jsem jako dudek. Hlášený mráz se nekonal, ale když odhrnuji plachtu stanu, vidím jen mlhu a v ní jen nejbližší objekty. Kluci už si vaří snídaně. Všichni navlečení. Všude je mokro. Koukám jak jsou někteří vybaveni - mají i holínky!
V půl desáté vypadá situace úplně stejně a ne dobře. Navíc máme informace, že jinde je sluníčko.
Poprvé kamera v modelu
Již dlouho plánuji umístit do Luňáka kameru. Vybral jsem si Canon Ixus 800IS. Dnes konečně došlo k tomu, že jsem kameru do modelu skutečně dal a natočil první záběry.
Podzimní setkání maket a polomaket větroňů na Rané - sobota
Ráno balím Luňáka, stan, kameru, foťáky, notebook, nabíječky, DVD-čka, oblečení, jídlo - no zkrátka všechny ty krámy co musím mít s sebou a v půl deváté vyrážím směr Louny na Podzimní setkání maket a polomaket větroňů na Rané.
Aerovleky v Ústí rutinně
Páteční Luďkův mail, že bude v sobotu i v neděli na letišti v Ústí a že můžeme zase zkusit vlekat, mě elektrizoval. Předpověď počasí je dobrá, jen má foukat.
Já mám ale od minule ještě nějaké lepení a tak si domlouváme neděli.
První aerovlek v Ústí
Včera jsem byl půl dne na na Obrovi v Lipencích a na neděli jsem slíbil svoji pomoc při dopravě úrody ze zahrádky. Jak říkal Karel Prokop včera v Lipencích: "Myslíš na letadla, mluvíš o letadlech, obcuješ s letadly." Tak jsem si řekl, že dnes přehodím výhybku. Že budu sekat doma dobrotu.
Moje předsevzetí mi vydrželo jen krátce. Jen do SMSky od Luďka, který mi hlásil, že je dnes v Úžíně na letišti a že je připraven vyzkoušet se mnou vlek.
Aerovleky Lipence - Neděle
Probouzím se zimou. Připadá mi, že od půlnoci jsem spal chvilku, ale pohled na hodinky říká něco jiného. Jsou dvě hodiny. Jsem hrozně zmrzlý. Koukám na teploměr. Venku 5 a v autě 9 stupňů. To nemůžu do rána bez spacáku přežít. Vrčet motorem se mi nechce - hned za zadkem auta spí ve stanu pan Vegenknecht. Jezdit teď uprostřed noci je taky nanic. Navíc mám pod autem kus Luňáka a nějaké věci. Zkouším si nadýchat teplo pod deku, ale to zahřeju tak maximálně obličej. Nakonec přelézám na přední sedadlo, obouvám boty, balím se do deky a při poslechu rádia se snažím usnout. Vždy mi na chvilku spadne hlava ale potom mě zima nemilosrdně probouzí. Vím, že bude svítat po čtvrté. Ale kdy na auto dopadnou první paprsky slunce a trochu ho ohřejí? Musím vydržet ještě tak dvě tři hodinky. Vždy, když v rádiu skončí nějaká písnička, vím že mám za sebou další tři čtyři minuty. Drkotám a klepu se prakticky nepřetržitě a přemýšlím, zda to bude mít nějaké zdravotní následky.
Svítání se dočkám až ve 4:15. Myšlenka na teplo zcela ovládla moji mysl.
Aerovleky Lipence - Závodíme!
Ještě jsem ani nedospal včerejší létání a už mě budík tahá s postele. Vstávám stejně jako kdybych šel do práce. Musím zase nanosit věci do auta a vymyslet, jak získat místo v autě pro vlastní milovanou ženu. Když sundám výškovku, tak je tam dostanu oba určitě.
Nakonec je to jednoduché. Stačí Luňáka strčit do vozu ocasem napřed. Dříve mě to nenapadlo, protože ocas neprošel přes levý opěrák zadních sedadel, který musí zůstat v normální poloze (aby měl pasažér kde sedět). Ale když natočíte ježka nejdelším ostnem tak ... Ne, stačí opěrák sklopit, Luňáka zastrčit a opěrák zase narovnat. A takhle to potom vypadá:
Vzadu mohou sedět dva štíhlí!
V osm hodin přesně podle plánu vyjíždíme směr Praha. Mezi půl desátou a desátou se má začít létat soutěž. Tak abych to stihnul. Je zase krásné počasí.
Aerovleky Lipence
Věci už mám připraveny ze včerejška. Zbývá tedy jen sundat rádio a baterky do Luňáka z nabíječky, nanosit do auta, nakoupit nějaké vody a vyrazit.
Užívám si volného dne. Cesta do Prahy je o něco pomalejší než o víkendu, ale za hodinu a třičtvrtě jsem i přes mumraj v Praze na letišti v Lipencích.
Na stojánce modelů už jsou nějaké stroje a v tábořišti vidím známé tváře. S některými se zatím znám jen prostřednictvím internetu. Doufám, že nebudu z množství jmen a tváří, které musím přiřadit k přezdívkám z internetu, popletený.
Konečně ve vleku!
Na dnešní den máme se ženou naplánovaný výlet na kole. Od rána je krásně. Sluníčko, mírný vánek. Na kolo ideální.
Dostávám ale echo od Karla Prokopa, že pojede s vlečnou na jejich klubové letiště nebo do Hrádku. Že tam ale nebude moc dlouho, že má klubovou shůzi nebo co.
Pohled z okna ven, kde je ideální počasí pro aerovleky, horečné přemýšlení o tom, že už na ten první vlek čekám skoro dva roky a proti tomu slib ženě, že s ní pojedu na kolo a stále žádné rozhodnutí. Taky ve mě hlodají pochybnosti, zda to má vůbec cenu už jen kvůli té velké vzdálenosti. Koukám na mapu. Je to dost přes 100 km a to je cesta alespoň na hodinu a půl. Abych tam toho Karla vůbec ještě zastihl.
Karlův telefonát, že jede do Hrádku, byl tím správným impulsem. Ptám se ho na cestu k tamnímu letišti. Tvrdí, že to nenajdu, ale naklonec dostávám stručný popis cesty. Oznamuji ženě, že jí dávám košem a upaluju nosit věci do auta.
Vyrážím směr Liberec a hned první kilometry naznačují, že to nebude jednoduché. Všude sváteční jezdci kochající se krajinou a já přece musím stihnout toho Karla! Vzdálenost 120 km překonávám za hodinu a půl. Nejvíce mi dává zabrat Hrádek, kde jsem se na chvilku ztratil, ale závěr cesty byl dobrý. Letiště jsem našel i bez nutnosti nechat se navigovat po telefonu.
