První pořádná termika
Loni touhle dobou na nás v posledních záchvěvech útočila zima, letos už jsou tento týden teploty jak v létě! Však meterorologové hlásí teplotní rekordy. Domluvili jsme se s Jardou na létání před polednem.
Oba máme Bravo, poprvé budeme s Bravy spolu létat. Na louce je docela vedro, teploměr ve stínu ukazoval dvacet jedna, ale tady na sluničku to pěkně peče. Fouká slabý vítr proti kopcům, jsem zvědavý, zda to bude nosit.
(kliknutím na fotografii levým tlačítkem myši fotografii zvětšíte)
Bude. Už druhý třetí hod narážíme ve dvaceti metrech na bubliny, které se nám daří protočit deset dvacet metrů nahoru. Po půlhodince létání, jak se blíží poledne, stoupáky jsou rozsáhlejší a to už se dostáváme do větších výšek. Maximum, kam necháváme letadla dostoupat je dvě stě metrů. Letadla by i s naplno vyklopenými vztlaky lezla dál nahoru. Cestou dolů si užívámoe vlastností kompozitových házedel a provádíme všemožné evoluce. Hvízdání je z té výšky slyšet až k nám.
Jak létáme a hážeme spolu, všimli jsme si, že hážu o pět metrů více než Jarda. Zkusil jsem hodit Jardovo házedlo a vyhodil jsem ho zase o pět metrů výše než on. V něčem bude chyba, ale nevíme v čem. Chtělo by to, aby na nás někdo zkušený koukl.
Vyhrazená hodinka neúprosně vypršela, musíme končit. Ale poletovali bychom tu klidně do večera! Cestou z louky si s Jardou notujeme, jaká jsou ta házedla F3K super kategorie!
Fotografie byly pořízeny fotoaparátem Sony a6000 s objektivem Sigma 19 mm f/2,8 DN Art v automatickém režimu. Fotoaparát byl na stativu a ovládán byl ovladačem TC-1011, který co pět vteřin zaostřil, nastavil expozici a stisknul spoušť. Fotoaparát na stativu na louce je dost nebezpečná záležitost, vyprávět by o tom mohl Pavel: jak jsem napálil stativ. Je třeba na to, že tam někde za mnou ten stativ stojí, stále myslet, zákony náhody jsou neúprosné a trefit překážku uprostřed širé louky jde snadno.
Těšil jsem se, jak na jaře začneme s házedly létat ve třech, Pavel se ale dal na jiné záliby. Škoda.
(zveřejněno na stránce Létání s Bravem)