Celokompozitové házedlo 

Několik let hážu do vzduchu házedlo Long Shot 2, mám v něm už třetí nebo čtvrtý akumulátor a letadlo už je dost dobité. Koukl jsem se do svých zápisků, pořídil jsem ho v roce 2007! Létám ho tedy desátý rok!

Házedlo je pro mě stále úžasný nástroj, velmi univerzální, skladný, výkonný a hlavně zábavný. U starého olétaného Long Shota už se ale bojím do hodu naplno opřít. Pavel, se kterým chodím létat, vystřídal za poslední dva roky několik celokompozitových házedel a tak jsem měl možnost pozorovat, jak vypadá provoz takového stroje. Líbila se mi vyšší výkonnost, líbí se mi vzhled takového stroje. Jen jsem měl nějaký blok, odrazovala mě cena celokompozitu, která je dvojnásobná oproti strojům vyrobeným vakuováním jako Long shot (skelný kompozit na polystyrénovém jádru).

Potom jsme ale byli společně létat a Pavel, když měl s házedlem výšku čtyři sta metrů, tak nekompromisně potlačil a těch několik set metrů překonal střemhlavým letem. To se mi hrozně líbilo, vnímal jsem, jak stroj ještě stovky metrů v horizontálním letu nese přebytek energie, vnímal jsem, jak se Pavel nemusí bát vzít za kniply. To byl asi poslední impuls začít něco takového shánět.

Bravo od Iva Bratršovského 

Pavel mi hned předhazuje inzerát na modelbazar.cz, kde je k mání celokompozit za cenu hluboko pod deset tisíc! To je super cena, celokompozity druhé jakosti se pohybují kolem deseti tisíc, špičkové stroje jsou ještě dražší. V inzerátu jsou tři stejná letadla inzerovaná jako druhá jakost. Začínám zjišťovat co je to za typy. Je to Bravo a vyrábí to Ivo Bratršovský.

Reference jsou dobré. Posledním impulzem mi bylo tohle video, to vystihuje létání pro zábavu někde na louce.

Kontaktuji Iva Bratršovského, který prodej modelů inzeruje a který je výrobcem. Dozvídám se podrobnosti o všech třech inzerovaných modelech. Ten superlevný je tak levný, protože není kvůli poškození křídla vhodný pro házení, hodí se k elektrifikaci a ta další dvě jsou v různém provedení. Superlehké v diskuzi o charakteru mého rekreačního létání z výběru vyřazujeme, zbývá o něco těžší a bytelnější kus. Mám čas na rozmyšlení.

Přemýšlím nejen, zda ten obchod uděláme, ale taky zda vezmu letadlo prázdné, nebo už vybavené a ve stavu "jen vložíte přijímač". Nákup takového letadla je pro rekreačního pilota dost drahý, ale když to člověk podělí předpokládaným počtem dní létání s takovým strojem a řekne si, že to je stejně příjemný zážitek jako třeba posezení v restauraci se ženou, nevychází to cenově vůbec špatně. Jsem tedy rozhodnutý letadlo koupit. Přemýšlím ještě, kolik bych ušetřil na stroji nevybaveném.

Nakonec domlouváme dodávku letadla plně vybaveného a jediné, co neberu, jsou přepravní obaly. Alespoň něco musím vyrobit vlastníma rukama! A nechávám si model poslat. Osobní předávání modelu někde na louce by jistě byl příjemný zážitek, ale cesta autem tři hodiny tam, tři hodiny zpátky, to je doba, která by mi jinde chyběla.