Nezmar Tomáš

Neděle slibuje krásné podzimní počasí. Díkybohu není mlha a tak se s Tomášem scházíme na letišti už v půl desáté. Budeme mít letiště pro sebe.

Motor ASP chytá opravdu na první brnknutí a chod na plný plyn už je taky bez problémů. Motor vyběhal něco přes 2 litry paliva a zdá se už zaběhnutý.

Tomáš už startuje samostatně a hobluje nebe nad letištěm sem a tam. Nastoupat, ubrat plyn, sklesat nad dráhu, průlet, plyn a zase nahoru. Cílem je nacvičit si přiblížení na přistání.

Bohužel občas něco Tomášovi hrábne do kormidel a ten je z toho evidentně nervózní. Je to jen ťuknutí do křidélek nebo do výškovky, občas poskoči plyn. V jednu chvíli se však model obrací na záda a přitažením přechází do letu střemhlav. Tomáš mi rychle předává rádio a já stačim vybrat model deset metrů nad zemí. Kluci na letišti už končí. Dávají si každý posledního čundra. Děje se to stále v jednom místě.

Pokus o samostatné přistání se odkládá a Tomáš si zkouší výkruty a přemety. Já se odměňuji létáním v posledních dvou minutách chodu motoru (máme nastavený timer na vysílaču na 12 minut - přibližná doba chodu motoru + rezerva 1 minuta na přistání). Zkouším se se Sonicem courat na hodně malý plyn co nejmenší rychlostí. Nechá si líbit opravdu hodně.

V poledne už má Tomáš několik letů. Je to zase létání, tankování, létání, ...

Po obědě se sjíždí na letiště ostatní a za chvilku je na place 12 modelů. Z města přicházejí i výletníci a tak to za chvilku vypadá jak na nějakém leteckém dni. Však je krásné počasí. Bezvětří, sluníčko, teplota ve stínu nějakých 18 stupňů. Krásně.

My s Tomášem vyklízíme bojiště až v půl třetí. Při mytí řádně promaštěného Sonica zjišťuje Tomáš poškození spojení dna trupu a motorové přepážky. Zřejmě jak příďák zakopl někde o drn.

(zveřejněno na stránce Co dělám?)