Ještě za tmy

[11.12.2021]

Posunuli jsme sraz na sedmou hodinu, tedy ještě za tmy! Je 1.5 stupně pod nulou, bezvětří a není mlha. A napadl sníh.

Všechno okolo nás spí a to ticho okolo podtrhuje zvláštní akustika zasněžené krajiny. Karel má zase Twin Stara, já mám zase Timbera. Karlovo letadlo vypadá v tom ranním šeru jako vánoční stromeček, já mám na letadle jen pozičky a reflektor vepředu, vypadá to v té tmě opravdu realisticky.

Létali jsme už i za úplné tmy, před lety na vodě na rybníku, to jsem viděl opravdu jen poziční světla. Teď je silueta letadla vidět, ale i tak jsou ta poziční světla důležitá. Je to jako když letíte ve dne v dálce a musíte si pamatovat polohu letadla a směr letu, protože očima to už nepoznáte. Tady to je to samé, jen to nastane už ve vzdálenosti ani ne sto metrů. Pak je to o tom, vidím-li reflektor, letím k sobě, nebo nevidím, letím od sebe, vidím-li pozičky na křídlech, taky poznám polohu letadla. Trochu nepříjemné je, že na konci křídla jsou taky "zábleskové" bílé majáky, a i když ty bílé ledky svítí vždy opravdu chvilku, tak svým svitem přebijou svit té zelené nebo červené a letadlo je v tom zlomku vteřiny nečitelné.

Prolétali jsme a prožvanili s Karlem přijemné dvě hodiny, těším se, že ještě nějakou tmu v zimě dáme. Mě se to líbilo!

(zveřejněno na stránce Sdružení letců Českého středohoří)