Středa

Vyjížděli jsme v neděli ráno, do kempu jsme dorazili ve středu odpoledne. V kempu byla vyhrazena dobrá polovina pouze pro účastníky setkání. Dle startovní listiny to bývá cca 60 pilotů plus rodinní příslušníci. Na místě už byli Petr Mikolášek a Petr Stejskal.

Pohled na kemp ze svahu

Při stavění stanu dul vcelku pořádný vichr od moře. Na létání dost dobrý, na stavění stanu pro šest osob už moc ne. Ale zvládlo se to. Ti, co dorazili den před námi, to prý měli ještě s hustým deštěm Po přivítání s těmi, co už byli zabydlení, jsem se začal pídit, jak se dostat na svah. Bylo to jednoduché, svah byl vidět z kempu, a tak jsem vyrazil. Autem to bylo asi 4 km.

Ve svém voze jsem měl pouze místo na malé éro SZD-55 a tak jsem létal s ním. Mého historika Grune Post vezl v dodávce Standa a ten se někde ještě kochal ve Francii. Z kopce opravdu nádherný výhled a létaly by i vrata. Někdo tam naměřil sílu větru 40 km/h. To ale nebyla žádná překážka, létalo se hojně. Svah končil opravdu až na pobřeží, převýšení cca 100-150 m. Na přistání byla na vrcholu opravdu krásná rovina. Široká, dlouhá.

Co bylo trochu netypické, byl porost. Byla to směs krásně kvetoucího vřesovce a nějaké pichlavé rostlinky. Nejsem botanik, tak bych to popsal jako spoustu malých kaktusů Po pozdější procházce jsem zjistil, že to vyrůstá až do velikosti kleče a bylo to opravdu skoro všude. Místo startu bylo ale vysekáno na travičku a udržováno místními.

Po večeři v kempu mi to nedalo a vyjel jsem nahoru ještě jednou, tentokrát již se Standou, který už taky do kempu dorazil.

Počasí v noci bylo větrné a zároveň deštivé.

(zveřejněno na stránce Rétroplane 2011 - Normandie)