Středa

Vyjížděli jsme v neděli ráno, do kempu jsme dorazili ve středu odpoledne. V kempu byla vyhrazena dobrá polovina pouze pro účastníky setkání. Dle startovní listiny to bývá cca 60 pilotů plus rodinní příslušníci. Na místě už byli Petr Mikolášek a Petr Stejskal.

Pohled na kemp ze svahu

Při stavění stanu dul vcelku pořádný vichr od moře. Na létání dost dobrý, na stavění stanu pro šest osob už moc ne. Ale zvládlo se to. Ti, co dorazili den před námi, to prý měli ještě s hustým deštěm Po přivítání s těmi, co už byli zabydlení, jsem se začal pídit, jak se dostat na svah. Bylo to jednoduché, svah byl vidět z kempu, a tak jsem vyrazil. Autem to bylo asi 4 km.

Ve svém voze jsem měl pouze místo na malé éro SZD-55 a tak jsem létal s ním. Mého historika Grune Post vezl v dodávce Standa a ten se někde ještě kochal ve Francii. Z kopce opravdu nádherný výhled a létaly by i vrata. Někdo tam naměřil sílu větru 40 km/h. To ale nebyla žádná překážka, létalo se hojně. Svah končil opravdu až na pobřeží, převýšení cca 100-150 m. Na přistání byla na vrcholu opravdu krásná rovina. Široká, dlouhá.

Co bylo trochu netypické, byl porost. Byla to směs krásně kvetoucího vřesovce a nějaké pichlavé rostlinky. Nejsem botanik, tak bych to popsal jako spoustu malých kaktusů Po pozdější procházce jsem zjistil, že to vyrůstá až do velikosti kleče a bylo to opravdu skoro všude. Místo startu bylo ale vysekáno na travičku a udržováno místními.

Po večeři v kempu mi to nedalo a vyjel jsem nahoru ještě jednou, tentokrát již se Standou, který už taky do kempu dorazil.

Počasí v noci bylo větrné a zároveň deštivé.

Čtvrtek

Ve čtvrtek jsme na kopec vyrazili až po obědě, kdy se dalo vypozorovat vhodné okno mezi drobnými přeháňkami. Ostatní se divili, že jdeme létat.

Na svahu

Na kopci nás chytla ještě jedna přeháňka, ale kdo vydržel, ten nelitoval. Po přeháňce vítr zesílil na naměřených 58 km/h. To my ovšem známe z Donoval, to nás neodradilo. Standovi odhazuji Ka-4 a pak si beru ještě SZD-čko. Ostatní se přidávají. Byl to asi nejlepší letový den. Fučelo, moc lidí tam nebylo. Pralo slunce, až jsem si spálil nos a uši.

Pátek

Páteční ráno se podobalo tomu čtvrtečnímu, ale podle předpovědi se to mělo zlepšovat. Předpověď jim opravdu vycházela.

Létání vesměs všichni končili brzo. Pátek je totiž zahajovací den setkání a začíná tradičně výstavkou trupů. Ta se odbyla za již krásného slunného počasí přímo na pláži, na její kamenité části. Letos mně ta řada přišla nekonečná, co modelů se tam setkalo. Ano, někteří vytáhli vše, co přivezli a spadalo do kategorie RETRO. Do retro kategorie letos padla i módní přehlídka dobových kostýmů.

Za to tedy můžeme my z Bolatic, protože nás loni napadlo si takové slušivé dobové oblečky pořídit speciálně na tuto akci. Dneska v tom už létáme na kde jaké akci. Loni to však byl pro ostatní šok, když viděli, co to přichází na zahajovací drink za exoty. Loni jsme byli atrakcí setkání, pro letošní setkání se už na fóru retroplane.net objevovaly návody, jak si ušít retro vestu!

Retropiloti ...

Naše holky měly roli doprovodu se vším všudy. Na tu páteční výstavku jsme je ještě šetřili, objevily se tam však jiné dámy v krásných dobových kostýmech. My dva se Standou jsme to pojali trochu sportovněji a na tuto „pobřežní“ výstavku jsme si připravili slušivé koupací úbory.

Jako dobové páry jsme pak vyrazili až na páteční pozdější zahajovací drink. Spousta dobrého krajového jídla a pití z celé Evropy. Nejvíce ocenění u mne sklidili ti, co neváhali stoupnout si za plotýnku přímo na místě v párty stanu a připravovali palačinky a vafle celé dva večery.

Piknik na svahu

Co oceňuji na našich holkách je to, že to s námi táhly i další dny. Hlavně v sobotu, hlavní letový den, kdy nám přinesli přímo na kopec ve svých dobových kostýmech dobovou svačinku. To už žádná z ostatních dam nedala a chlapi na kopci nám právem záviděli.

Sobota

Nádherné ráno, podle předpovědi. Jak namalované! A takový byl i celý zbytek dne. Létalo opravdu kde co. Na svahu se dokonce udržel i Vincentův trojplošník. Neuvěřitelná konstrukce. Na večerní párty byl jako nejzajímavější model vyhlášen Willy Farner WF-7. Model se stavěl skoro tři roky a měl místo křidélek lankově překrucované konce křídel. Létal opravdu realisticky i v tom silném větru.

Willy Farner WF-7

Loni na nás koukali, když jsme na Wasserkuppe v bezvětří startovali naše modely gumicukem. Jejich modely měly sice maketově provedené háčky, ale nebyly zcela funkční. Pár jedinců se ale úspěšně dostalo do vzduchu a hned bylo na fóru o čem diskutovat. Letos už tam byly připravené dva gumicuky! Jeden pro menší a druhý pro větší modely. My jsem si připravili novinku - starty sice s gumicukem, ale se dvěma běžci na koncích gumového lana. Na všechny velikosti modelů stačili dva běžci a dva startéři. Jen na Jindrova Kirbyho bychom rádi postavili dva a dva běžce, ale to se nekonalo, protože Kirby nakonec do Normandie nedojel. A to byla veliká škoda, protože to by byl ten vrcholný prožitek úplně všech, nejen pilota. Kdo nezná, u Libora Kolmana na stránkách najdete, 7m, 20kg. (viz Kirby Kite létá!)

Nesmím opomenout ještě jedno velmi zajímavé startovací zařízení. Bylo technicky mnohem složitější, potřebovalo stejně ne-li více obsluhujících, ale oceňuji snahu autora. Nikde jsem je na fotkách nezahlédl, možná jsem přehlédl. Jednalo se start s protizávažím přes systém kladek. Pánové postavili na kopci minivěž a z výšky cca 2 m spouštěli 10 kg závaží. Systém kladek tuto energii předal startovanému modelu. Vlastně byl proveden jen jeden start. Vincent a jeho 4 kg Musger Mg-12.

Neděle

V neděli ráno jsme se rozhodli se Standou uskutečnit náš sen. Zalítat si aerovleky na písečné pláži za odlivu. Kvůli tomu jsme s sebou táhli naše historické vlečné modely Avia BH7 a Letov Š-8. V sobotu večer se tam sice o to jiní pokoušeli, ale formou elektro.

vleky na pláži

Z hlediska bezpečnosti jsme také tak trochu váhali, ale když jsme v neděli ráno viděli tu nádherně prázdnou pláž, tak už jsem skládali. Opět atrakce pro všechny účastníky. To tam opravdu prý nikdo ještě nezkoušel. To musí přijet suchozemci s bláznivým nápadem a nenechat se odradit. Nechtěli jsme z toho dělat aerovlekové dopoledne. Dali jsme české výpravě po vleku. Kluky jsme na to večer přichystali, tak to šlo vše jak po másle. Pak nám to nedalo a ještě jednou jsme to zopakovali tentýž den při západu slunce. To se už přihrnuli s modely i ostatní. Limit byl opět jeden vlek pro každého a dost.

Na svahu to bylo trochu klidnější, už se všichni vybouřili, vítr polevil, začalo to trochu více "termičit". Byli zde momenty, kdy se to přesně neodhadlo a končilo to vynuceným přistáním nebo vysloveně nervy drásajícím letem pod úrovní kopce do prvního termického závanu a pak šup na přistání. Ale to k tomu patří taky a je to divácky atraktivnější

Pondělí

V pondělí byl plánovaný aerovlekový dýchánek na nedalekém letišti. Letiště prý bylo soukromé. Dva větroně, jedna vlečná. Ale úplně nový hangár a zázemí jak v lepším hotelu! Pěkné.

Vlečné modely měly motory 100ccm a 80ccm a tahalo se vše. Z technického hlediska nic extra, účelové konstrukce. Jen tam používají takové ty jiné háčky ve větroních a bez tenkého silonu ani ránu. Technika vlekání známá, co nejrychleji nahoru. Zlaté Zdice a kluci tam, kde se vlekalo realisticky, pěkně pomalu nahoru. Tak to vyhovuje i nám.

My jsme se k nim přidali. Já vlekal s Avií BH-7, Standa vlekal s Letovem Š-8 a vybalil i větroně Prahu. Vcelku se hrnuli alespoň na jeden vlek, aby měli fotku, že je vlekala dobová vlečná Kdo ale měl za námi ve vleku třetí nebo dokonce čtvrtou zatáčku, tak se raději vypnul

Po návratu

Pro nás akce velmi zdařilá. Francouzi se od loňska stali více komunikativnější. Jak jsem se později dozvěděl, vesměs nevěřili, že i když jsme se přihlásili, že dorazíme. Ano, byl to kus cesty, ale co bychom pro svého koníčka neudělali.

příprava krevet

Loňská komunikace se motala kolem takových těch obecných věcí, odkud jsme, co děláme a tak. Letos jsme z nich nemuseli moc páčit výborný recept na krevety, už se i vtipkovalo, ochotně se snažili automaticky překládat a vysvětlovat z francouzštiny do angličtiny cokoli, na co jsme koukali déle jak minutu. Byl velký zájem se přijet podívat na nějaké české akce. Hlavně rakouští a němečtí kluci. Tak jsem jim popsal Ranou a uvidíme.

Grüne Post, www.hexemodel.cz

Vincentovi se daří vždy plně obsadit jim pořádanou akci. A to už od roku 2006. Dokonce zájemců je více, proto už má limit 60 účastníků. Prý mu to má vcelku za zlé francouzská modelářská asociace, která na akce podobného typu není schopna dostat více jak do desítky účastníků. No za zlé, prý závidí. Přitom je akce plně samofinancována. Nic se za účast nevybírá, pohoštění na tři večery chystají sami účastníky pro jiné účastníky. Jsou zde dobrovolní sponzoři na drobné dárky, oficiální předměty jsou financovány s prodeje DVD.

Nevím jak je to se sledovaností či popularitou RETROPLANE ve Francii, ale diváků bylo tak akorát. Nějací byli, ale nebylo to tak, že by vysloveně překáželi.

česká výprava

Zajímavá je bilance nehod. Když budu počítat 60 účastníků, každý jeden model, tak celkem padlo na svahu 10 modelů, což mi přijde docela dost. Dva piloti se srazili ve vzduchu . V danou chvíli tam byli ale jen oni dva, jinak jsem napočítal v jeden moment i 14 modelů. Jeden zhučel na pláž neřízen (2.4GHz! nebo tak vytuhnul, že to vypadalo jako neřízené), jeden model padnul při startu, zbytek při přistání nebo ztrátě orientace na svahu. Otočka s větrem ke svahu a už to bylo.

Zatím se jen spekuluje, kde to bude příští rok. Není oficiálně nikde nic domluveno. Necháme se překvapit.