Oslava státního svátku létáním 
Je volný den - svátek. Po pìkném zážitku pøi vèerejším létání máme s Martinem oba zájem si to dnes zopakovat. Jsme od rána v kontaktu pøes maily. Sledujeme oba od rána údaje o vìtru na Milešovce. Ty jsou pøíznivé. Fouká tam od jihu 7 - 12 m/s. To by mohlo foukat i na Vitišce. Jdu se v pùl deváté ven podívat, jak to na horách vypadá. Nad horami sedí rotor z mrakù. V pùl desáté na hory pro opar nevidím, ale v pùl jedenácté už vidím høeben Krušných hor zalitý sluncem. Jedeme! Sraz máme u nás. Pojedeme tentokrát našim autem.
Tentokrát je už pod Mikulovem jasné, že nahoøe fouká. Lístky bøíz se tøepotají ve vìtru a kouø z komínù táhne údolím nahoru. Kocháme se barvami podzimu. Listy stromù hrají v odpoledním slunci opravdu všemi barvami. Ve vyšších polohách už se tøepotají ve vìtru vìtvièky.
Nahoøe na Vitišce to opravdu duje. Odhadem tak 9 - 10 m/s. Navlékáme se do teplého, ale je 12 stupòù a na sluníèku ještì tepleji, takže to se zimou není hrozné. Já hned startuji a testuji, jak moc to fouká a jak moc je vzduch turbulentní.
Martinovi se zdá, že na nìj fouká moc a sleduje, jak se chová ve vzduchu mùj model. Ocelot opravdu obèas poskoèí, jak prolétá turbulencí, ale není to nic kritického. Martin se nakonec osmìluje také. Musím mu ale nejdøive pøedvést jedno pøistání, protože mu celou dobu vrtá hlavou, jak dostane model na zem.
Nosí to pìknì a já lituji, že jsem si na létání nepøipravil velkého Luòáka. Ale i s Ocelotem se mohu vyøádit. Jen to hoblování hrany silnice dnes moc nejde, protože Ocelot poskakuje v malé výšce jak po schodech.
Martin také využívá toho, jak to pìknì nosí a mimo pøemetù pøidává premiérovì výkrut. I pøistání se mu daøí.
Slunce se bìhem našeho létání pøestìhovalo blíže k horizontu a zaèalo nepøíjemnì svítit do oèí. Martin pøi jednom mezipøistání zjistil, že se mu polovina výškovky trochu v lepeném spoji u trupu kývá a tak jsme to zabalili. Nalétali jsme 1 1/2 hodiny èistého èasu každý.
Já jsem zaznamenal 3x vážný problém.
První, když jsem odlétl daleko dopøedu nad údolí. Letìl jsem od sebe, Ocelot se jevil jako tenká èárka, když najednou plnì potlaèil a šel do obráceného pøemetu. Hned mì napadlo, že jsem asi vylétl z dosahu. Jak letìl model na zádech proti mì, zaèal zase reagovat. Pozdìji jsem ale došel k tomu, že jsem možná vlétl do spojnice nìjakého radioreléového spoje. Poloha i výška modelu by tomu odpovídala.
Druhý problém, když jsem dìlal výkrut pomìrnì nízko nad zemí. Ve chvíli, kdy jsem mìl tlaèit jsem si pøitáhl. To už se Ocelot zase pøetoèil a já do toho razantnì potlaèil. Ocelot po tìchto zásazích míøil støemhlav dolù do lesa pod svahem a já úplnì vytuhnul. Nakonec jsem se probral ze snìní a vybral to, ale bylo to zase takové varování.
No a tøetí byla situace, kdy jsem v letu po vìtru proti svahu chtìl otoèit proti vìtru, ale zaèal jsem ji toèit v místì, kde svah nenosil a moc jsem ji utáhl. Ocelot se chvíli plácal bez rychlosti ze strany na stranu a vítr ho unášel do oken zde novì postaveného domu. Nakonec se chytil.
Na zítra si pøipravím toho Luòáka.
(zveøejnìno na stránce Létání)