FunCub

Známý, kterému pomáhám v začátcích, zvolil jako další letadlo po Betě FunCuba od Multiplexe.

Po Betě se u tohohle letadla musí majitel a pilot naučit nastavovat na rádiu další věci (má Graupnra MX-20 HOTT). U Bety stačilo naučit se nastavit stopky, které odpočítávají čas letu, u tohoto typu přibyly vtlakové klapky. Zkoušeli jsme rádio nastavit doma na stole, ale ani po půlhodině zkoušení prokládané čtením (obsáhlého) manuálu jsme se nepřiblížili ke kýženému stavu, tedy letadlu připravenému k záletu. Vztlakové klapky ne a ne chodit synchronně. Vzpomněl jsem si na "přítele na telefonu" a zeptal se kamaráda, který natavuje Graupnery sobě a dalším kamarádům, jaké jsou základní podmínky fungování klapek. Bylo jasno hned. Známý nenastavil hned na začátku typ křídla! Po další půlhodině už vše chodilo jak má. Chce si v tom třísetstránkovém manuálu číst. Alespoň jednou si to přečíst celé, i když je tam plno pro začátečníka nesrozumitelných věcí, a potom studovat jednotlivá nastavení. A to jsem majitele modelu nezatěžoval úvahami, na který ovladač vysílače ovládání klapek dát. Rozhodl jsem, že to bude třípolohový přepínač, že to bude "ten napravo" a klapky budou v zatažené poloze v poloze přepínače dolů. Uvědomil jsem si, že to je pro začátečíka další složitá věc, rozvrhnout si na vysílači ovládací prvky.

Když známý FunCuba přivezl a postavil na stůl, překvapilo mě, že je to docela veliké letadlo. I když to je "pěnolet", je vybavéný štelovací motorovou přepážkou. To se ukázalo jako výhodné hned po prvním zalétávacím letu. Model se při plném plynu silně vzpínal. Stačila chvilka s klíčkem a šroubovákem, potlačení motoru dolů a chování FunCuba s e zkulturnilo. Ještě jsem nastavil mix vztlakových klapek do výškovky, mírné potlačení výškovky při vysunutí klapek. Potom už létal FunCub normálně.

Ve vzuchu je FunCub příjemné letadlo, ostatně to se dá od konstrukcí Multiplexe čekat. Model umí letět svižně a docela čistě. Pro začátečníka je oproti Betě změna v tom, že zatímco Beta po přidání plynu začala výrazněji stoupat, FunCub nabírá rychlost a stává se ostřejším. Zatímco Beta pilotovi hodně pomáhá a sama se srovnává, FunCub letí tam, kam ho pilot pošle. Přemet, výkrut, souvrat, vývrtku zaletí model bez problémů. Na zádech letí jen s mírným potlačením.

Když se ubere, umí se FunCub ploužit malou rychlostí při stále výborné řiditelnosti a stabilitě. Vztlakové klapky se svými velkými výchylkami umožňují ještě pomalejší let, ale už musí pilot myslet na rychlost a pracovat s plynem a rychlost držet plynem nad pádovou rychlostí. Proti mírnému větru se dá model skoro zastavit. Velká výchylka klapek umožňuje sednout s modelem do omezeného prostoru. Začátečník se ale nemusí zpočátku ovládáním klapek stresovat, model jde i bez nich posadit na malé rychlosti.

Vlastnosti modelu s velkými pěnovými koly a plně vytaženými klapkami se podobají předloze, kterou se konstruktéři u Multiplexe inspirovali.

I model se na zemi na kolech pohupuje podobně jako předloha, velká kola jsou dobrá i do vyšší trávy, model se i z ní bezpečně odlepí. Po několika přistáních se ale projevila slabina tohoto konstrukčního uzlu. Zatímco u předlohy je pružnost podvozku daná balónovými koly, u modelu pružnost zajišťuje drát podvozkové nohy a ten se snadno deformuje. Za chvilku se podovozek "rozcapí" a letadlo na zemi vypadá divně. Měkký drát podvozku je asi konstrukční záměr, já bych si to ale nějak předělal.

Začátečníka může zaskočit, že stejná baterka, která v Betě umožňovala letovíé časy kolem půl hodiny, ve FunCubu funguje 5 až 7 minut. Když ale člověk srovná velikosti vrtulí, tak pochopí, proč je spotřeba motorů tak rozdílná.

Po několika letech musím říct, že se se mi FunCub líbí a že je opravdu FUN!

(zveřejněno na stránce Co dělám?)