Long Fox Pinocchio

Letové vlastnosti 

Po vybavení vším, co jsem do modelu chtěl instalovat vyšla hmotnost přesně na 6 kg - tedy přesně tolik, kolik tvrdí výrobce. Vyvažoval jsem nevelkým plátem olova, ale mám ve špici dva poměrně těžké akumulátory. Kdo používá jen jeden akumulátor, bude muset do špice přidat olova více. Létám tedy s modelem 6 kg těžkým.

Pro zálet to nepřehánějte s velikostí výchylek. Zvyk mít pro zálet větší výchylky "aby byla rezerva" není u tohoto modelu moc dobrý. Model bude moc ostrý. Doporučuji také nastavení S-charakteristiky.

Vlek je bez překvapení. Model se ve vleku řídí stejně jako jiné modely obdobné velikosti. Bezproblémový rozjezd, k odlepení stačí jemné přizvednutí výškovkou. Ve vleku letí model klidně, pokud je třeba zvednout model více nad vlečnou stačí držet mírně přitaženo. Model letí skoro sám, vlečná si ho do zatáčky zatáhne. Pilot si vystačí s drobnými korekcemi náklonu křidélky. Model je ve vleku dobře čitelný. Ve vleku, kdy vlečná po větru nestačí stoupat nebo dokonce vlek nabírá rychlost v klesání, Fox snadno nabírá rychlost a byl by schopen vlečnou předletět. Vytažení brzd sice dokáže model dost odbrzdit, ale někdy je lepší se v takové situaci hned vypnout.

Ve volném letu zaujme velká dynamika letu. Model se po natlačení rychle rozbíhá a takto nabraná energie vystačí na více manévrů než u "termických" modelů. S rychlostí roste příčná obratnost. Model je schopen vytočit výkrut během vteřiny a zaletí i pěkný pomalý výkrut. Pomyšlení na šestnáctimilimetrovou ocílku spojující křídla dává příjemný pocit jistoty. Model vydržel i lomcováky ve velké rychlosti ("všechny páčky do zatáčky" - oba kniply do rohu). Stejně tak se nemusíte bát hodně utaženého přemetu či zatáčky. Při ostřejší práci s výškovkou nemá model tendenci k nějaké nestabilitě následkem utržení proudnic na křídle..

Model létá dobře i termiku, kroužit se dá na dost malém poloměru. Při přetažení v zatáčce prosedne, ale není z toho nějaká fatální ztráta výšky. Minimální klesavost je o něco vyšší než u srovnatelně velkého modelu, ale rozdíl ve schopnosti udržet se v termice není podstatný. Model se sice neudrží v půlmetrovém stoupáku, ale v metrovém nebo dvoumetrovém stoupáku nebude rozdíl mezi modely patrný. Co modelu chybí u parametru minimální klesavosti, to vynahradí svojí klouzavostí. To se potvrdilo při závodech, kdy jsem mohl proti větru postupovat rychleji než soupeři.

Model je ale stvořen pro akrobacii. Vzhledem k bytelné konstrukci je možné proudnice opravdu pokoušet a s modelem se dá opravdu dovádět. Sice je často na zemi dříve než vlečná, ale pohled na stroj, jak rychle přeměňuje výšku v rychlost a rychlost v nějakou evoluci, ten stojí za to. Výkruty točí s malou ztrátou energie a lze jich s nevelkým rozjezdem vytočit v horizontu několik za sebou. Na zádech model neuhýbá, nečiní problém přímý let v horizontu. Tlačené obraty vyžadují o něco větší výchylku výškovky. Pro souvraty by se hodila větší výchylka směrovky. Souvraty (u mého modelu) na levou jdou, ale pro souvrat doprava je výchylka směrovky malá. Nalevo mám výchylku přesně podle návodu, doprava mi směrovka víc vychýlit nejde. Na to je třeba pamatovat už při montáži směrovky!

Při akrobacii v blízkosti země není třeba tak úzkostlivě hospodařit s energií a evoluce nad zemí se tak jeví snadnější. Krásné jsou přemety nízko nad zemí nebo zatáčka třistašedesátka na plné rychlosti vykroužená pěkně nad zemí. U země jde udělat i více obratů za sebou a ještě zbude energie na řádné přiblížení na přistání. Je však třeba létat s rozumem. Při nástupu do obratů nad zemí jsem naměřil rychlosti hodně přes 200 km/h.

Ač model působí psychologicky jako rychlík s malou příčnou stabilitou, opak se ukázal pravdou. Model umí létat (hodně) rychle, ale zvládá i pomalejší let. Po zpomalení se neprojevují tendence někam padat. Lze s ním ve vleku letět stovkou, ale ustojí ve stoupání i pomalý let kolem 50 km/h. Vzepětí křídel se zdá poměrně malé, ale křídlo má dopředný šíp, který příčnou stabilitu zvětšuje.

Fox se mi jeví jako nezáludný. I při hodně utažených přemetech nebo zatáčkách jsem nepozoroval projevy odtržení proudění na křídle natož pak nějaké nesymetrické odtržení. Při přiblížení na přistání, kdy jsem byl krátký a okruh jsem si zkracoval dlouhou zatáčkou nad zemí jsem s obavou sledoval postupné snižován rychlosti letu a byl připraven při prvním projevu nestability srovnat a přistát ve směru, kam to zrovna vyjde místo na dráhu. Ale model nezakolísal i když jsem hned po dotočení zatáčky dosedl. Vyzkoušel jsem stabilitu letu s postupným snižování rychlosti vícekrát, ale model je až překvapivě hodný.

Přistávací manévr je naprosto standardní. Není třeba se obávat, že model u země musí letět jako stíhačka. Model se dá před přistáním dostatečně zpomalit. Po vytažení brzd se model chová neutrálně beze snahy klopit nebo zvedat nos. S brzdami se tak dá během přiblížení snadno pracovat. Podrovnání, výdrž a dosednutí si lze opravdu vychutnat. Model má dvě kola a tak při dojezdu pěkně maketově jede. Jen je třeba pečlivě sledovat náklon modelu. Je to středoplošník a tak lze při odbytém přistání snadno udělat ošklivé hodiny.

Hned z prvního dne létání jsem si odnesl příjemný a rychle nabytý pocit jistoty ve vedení modelu. Kam to člověk pošle, tam to letí!

Nadchlo mě také startování a přistávání na asfaltové dráze. Rovná plocha dává možnost vychutnat si pohyb modelu v těsné blízkosti země. Na travnatém letišti je vždy někde nějaký hrbol nebo drn, který můžete v poslední fázi přistání trefit a model potom nehezky odskočí. Na asfaltu jde "vydýchat" i ten poslední centimetr, který zbývá podvozkovému kolu k zemi. Model lze i při jízdě po zemi snadno řídit směrovkou. Není problém změnit směr dojezdu třeba o 30 stupňů. Toho jsem využíval ve výběhu po přistání, kdy jsem zatočil na trávu, abych si neodřel o asfalt konce křidla. Jinak model po dosednutí přejede celou asfaltovou dráhu. Vybočit lze i na trávě a vyhnout se tak jinému na dráze stojícímu modelu.

K letovým a provozním vlastnostem modelu ještě jednu důležitou poznámku. Model má hodně nízko ulořenou výškovku. Ta je při přistání do vyšší trávy první "na ráně". Její uchycení při sedání do vysoké trávy trpí. Nouzové přistání do pole má často za následek vyvrácení kolíčku v náběžce výškovky nebo ohnutí šroubu jejího uchycení. Věnujte v takovém případě velkou pozornost výškovce i jejímu uchycení. Pořádně ji zkontrolujte.

Model se ukázal jako poměrně univerzální. Nejen, že si s ním zalétáte akrobacii, ale polétáte si s ním i v termice. Doporučil bych model pilotům, kteří mají rádi adrenalinové létání a kteří už jsou vylétaní s nějakým větším větroněm a s větroni obecně. Model se Reichardům povedl, je ostrý ale příjemný.