Jen tak ven

Protože jsem po včerejšku stále ještě přemrzlý, dnešní slunečný den mě láká vyrazit jen tak ven lenošit a ohřát se na sluníčku. Nakonec balím Ocelota a jedu na letiště.

Na letišti je stálé osazenstvo. Sluníčko svítí, obloha je jak vymalovaná, ale fučí od severu. Ve stínu moc teplo není. Mamku, kterou jsem vytáhl na výlet jsem musel posadit do závětří za auto.

Protože ostatní kvůli větru nelétají a jen drbou v hloučku, jdu to zkusit sám. Fouká to na loučku na úbočí jedné z Boulí - to je ten pidisvážek napravo za autem. Ale moc to nejde. Svážek má převýšení tak 4 metry a v takto silném větru je vzduch příůiš turbulentní. Dvě tři osmičky a jsem na zemi.

Vytahuji tedy gumicuk. Odvíjím gumicuk z té strany, kde mám jen krátký vlasec. Asi jen 30 m vlasce. Střílím se proti větru. Z větší výšky už se dá pátrat nad úbočími Boulí i nad plochou letiště, zda tam přeci jenom někde termika nebude. A skutečně se při třetím startu chytám. Je to ale boj. Stoupák je vždy rychle unášen větrem a i výše je vzduch dost turbulentní. Ocelot chvílemi poskakuje jak po schodech. Z 10 startů se při třech držím déle než 5 minut. Ostatní jsou rychle nahoru a zase rychle dolů.

Po půl hodině se cítím dost provětraný a jdu se věnovat také drbům a hlavně hecování ostatních, aby také letěli.

První podléhá Pepík. Připravuje svoji 2.5 metrovou Fly Baby (motor Webra 35 ccm - žhavík, 14 kg).

Pepík si zlomené vrtule nevěší na zeď jako my, ale opravuje je. A opravuje je dobře. A z čeho myslíte, že je tlumič tohoro motoru?

Z krabice od vypínače!

Jako vždy je tady i Jarda:

Dvě hodiny na letišti mě zase nabily. Polétal jsem si, poklábosil. Oko se potěšilo výhledem do kraje. Co si přát víc!

Dnes to fouká na Carrefour

Nejraději bych šel s motorákem, ale to opravdu do tmy nestihnu. Ale protože celý den je azurová obloha, pofukuje větřík 3 - 7 m/s a vypadá to, že ze severu, vzpomněl jsem si na svah nad Carrefourem v Ústí. Ve čtyři pádím z práce, cestou zhltnu u mamky palačinky a rychle domů pro Ocelota. Na kopec to mám 12 km a to stihnu za čtvrt hodiny.

V pět už stoupám k průseku v lese na vrcholu kopce s Ocelotem v ruce. Pod lesem ale zjišťuji, že vítr fouká moc z východu a tak nelezu průsekem nahoru, ale zůstávám dole pod lesem na louce. Louka se sice svažuje jen mírně, ale je dlouhá a tak se s lehkým Ocelotem určitě udržím.

Hážu Ocelota proti větru a hned zatáčím podél lesa doprava, abych se dostal do míst, kde je svah přiznivěji nafoukáván. Fouká asi 30 stupňů zprava. Svahuji chvilku těsně před lesem. Je to docela boj. Napravo je vedení vysokého napětí a vzduch je před lesem turbulentní. Byl bych nerad, kdyby mě to hodilo na nějaký strom. Ale za chvilku vítr trochu utichne a já cítím, že jde po louce termická bublina. Nalétávám trochu dopředu nad osluněnou část louky a rázem se z pětimetrové výšky dostávám do třiceti metrů. Zapínám stopky na vysílači.

Začnu vandrovat nad loukou a vždy se někde čapnu ve slabém stoupáčku. Nejsou moc silné ani netrvají dlouho, ale dostávám se chvílemi i do stometrové výšky. Nikdy by mě nenapadlo, že nad loukou otočenou k severovýchodu a se sluncem za zády za kopcem takhle večer potkám v září termiku. Vítr je mírný, stejnoměrný. Je to takové odpočinkové poletování.

Když mám velkou výšku, zkouším zaletět až nad komplech nákupního centra Carrefour. Ale tam se žádný stoupák nekoná. Zato napravo nad sídlištěm jich je nejvíce. Je to ale až za vedením vysokého napětí a tak jsem opatrný a pouštím se tam jen když mám opravdu dost výšky, abych se mohl rychle přes dráty vrátit. Když létám čtvrt hodiny, vítr zeslábne a termika žádná, Říkám si, že musím vydržet do 20. minuty. Jednu chvíli už škrtám o dlouhá stébla trávy na louce pod sebou, ale zachraňujwe mě zesilující vítr. Když mám 20 minut za sebou, natahuji to na půlhodinu. I přes další krizi se držím ve vzduchu. Teď už přidávám pokaždé jen 5 minut. Je to těžší a těžší. Přibližuje se šestá hodina, louka přede mnou je už skoro celá ve stínu. Nakonec jsem to dotáhl na celou hodinu.

To už mi je ve stínu chladno. Ve velkých osmičkách létám metr nad loukou stále níž a scházím dolů k autu. Sedám do jahodí nad autem a balím. Jsem spokojený a jedu domů. Vychutnávám si poslední paprsky slunce