Čím budeme topit?

Dům, který jsme koupili, je starý dům v horách v nadmořské výšce 400 m n.m. , dům veliký, původně to byla obytná budova statkáře.

V domě byla v každé místnosti kamna, po domě roztroušené kbelíky a uhláky sloužící k zásobování kamen uhlím a v garáži v rohu zbytek uhlí a trocha dřeva. Zatím, co jsem kamna vozil do sběru, ani jedny nebyly v pořádku a schopné dalšího použití, intenzivně jsem se po večerech zabýval vymýšlením, jak si to v domě s topením zařídíme my.

To, že nebudeme topit v malých kamnech v jednotlivých místnostech bylo jasné. Chodíme do práce a naše představa nebyla vracet se do vychladlých místností, fedrovat celé odpoledne do kamen a péct se u nich. Tak jsem si to pamatoval z klukovských let, kdy jsme u babičky v Krkonoších skoro nezažili tepelnou pohodu. V pátek po příjezdu jsme v místnosti, kde jsme spali, zatopili, z jedné strany sálala do červena rozpálené kamna, z druhé strany studily chladné zdi a tepelná pohoda nastala až v neděli, kdy jsme jeli domů.

Zavrhl jsem teplovzdušné vytápění. Představa, že kvůli vytápění budou otevřené dveře mezi místnostmi, nebo budou místnosti propojeny rozvody vzduchu, v podstatě rušila zadání rozdělení domu na zóny z různým charakterem provozu. Taky jsem pochyboval o tom, že by šly rozvody vzduchu skrz zdi plné velkých kamenů bezbolestně realizovat. A už vůbec byla pro mě nepřijatelná představa, že budou velká výkonná krbová kamna v obytné části, defakto si umístím doprostřed obytného prostoru velký kotel se všemi problémy, které to přináší - nepořádek a prakticky nemožná aktivní regulace dodávky tepla do jednotlivých místností podle okamžitých podmínek a potřeb.

Ze stejných důvodů jsem zavrhl krbová kamna s teplovodním výměníkem.

Zavrhl jsem i elektrické přímotopy, dům má na to příliš velké místnosti, pokrytí potřeby tepla elektrickými radiátory by bylo v provozu příliš nákladné.

Jedinou variantou bylo pro nás centrální topení, kotel někde v technické místnosti a teplovodní rozvod do radiátorů po celém domě. Podlahové vytápění nepřipadalo v úvahu, na tak zásadní změnu konstrukce stropů a podlah jsme neměli prostředky, instalaci trubek topení a radiátorů na zdi jsem si v tom starém domě někdy z přelomu 19. a 20. století představit dovedl.

Otázkou bylo, jaký kotel pořídíme. Plyn v obci není, elektrika je drahá, ostatně i ten plyn by nás při velikosti domu stál hodně peněz. Postupně po mnoha večerech úvah jsem došel k rozhodnutí, že budeme topit dřevem. Jsme tu blízko přírody, dřevo máme kde skladovat, při přípravě paliva si utužíme svaly. Žena byla s mojí volbou srozuměna.

Mezitím syn vypočítal tepelnou ztrátu objektu pro různé varianty stupně rekonstrukce domu. U nezatepleného dvoupatrového domu s kamenocihelnými zdmi 70 a 50 cm nám potřebný otopný výkon vyšel pro přízemí s bytem 60 m2 16 kW a pro patro 200 m2 30 kW (pro venkovní teplotu -18 °C). Se znalostí potřebného výkonu jsem si vybral zplynovací kotel Atmos DC 40 SX nebo menší DC 32 S. A do patra do obýváku bychom časem pořídili malá krbová kamna cca 5 kW.

S tímto zadáním jsem začal shánět topenáře, který by moji představu realizoval. A začal si malovat do plánku, kam budeme skládat dříví, přemýšlet jak budeme dřevo sušit atp.