Cularis

Cularis

Stál jsem před úkolem vybrat pro kamaráda začátečníka model, se kterým ho naučím létat a se kterým bude moci vynášet fotoaparát a fotografovat ze vzduchu. Protože fotoaparát má poměrně velkou hmotnost a hlavně nezanedbatelný odpor vzduchu, musel jsem najít větroň větší velikosti, který fotoaparát uveze a který zároveň ustojí nějakou tu pilotní chybu.

Hledal jsem větroň kolem 2.5 metru rozpětí, přiměřeně obratný, přiměřeně hodný, odolný drobným nehodám a co nejsnadněji opravitelný. Vyšel mi z toho Cularis od Multiplexe.

foto: Václav Bašek

Vysílač jsem vybíral v kategorii 5 - 7 tisíc. Potřeboval jsem 6 až 7 kanál, nejlépe s výměnnými VF moduly. Vybral jsem Hitec Optic 6 (viz Hitec Optic 6) dodávaný s VF modulem Jeti Duplex, ale přijímač jsem si nechal v sadě zaměnit. Místo Duplex R6 jsem vzal Duplex R8 (viz Jeti Duplex R8). Umožní mi to vyřešit některé problémy s ovládáním modelu a fotoaparátu.

Jednotlivé komponenty jsem volil víceméně podle doporučení dovozce (RCM Pelikán) - verze "Eco" a nechal jsem si to posvětit ve své prodejně. V krámě mě přemlouvali na výkonější pohon, ale když jsem si zjistil, jaký pohon použili u Multiplexe pži natáčení propagačního videa a co s modelem ve videu všechno provádějí, tak mi pčišel zvolený pohonn dostačující.

Zhodnocení stavby

Kdybych měl všechna éra rozbitá a potřeboval bych rychle něco na létání - třeba na dovolenou, sáhl bych možná po Cularisovi. Když už člověk ví co a jak, tak se to dá postavit za jeden den a s minimem nářadí!

Překvapila mě malá spotřeba vteřiňáku. Stačila mi jedna lahvička! Práce s vteřinovým lepidlem umožňuje prakticky kontinuální stavbu. Žádné čekání až vytvrdne lepidlo! Výjimkou je jen slepení velkých částí křídel a polovin trupu k sobě, kde velké lepené plochy vyžadují chvilku počkat, až lepidlo vytvrdne i "uvnitř".

Ve stavebnici je takřka vše připravené na míru, vše pasuje. Opravdu je to jen takové skládání a cmrndání vteřiňáku. Křídla se třeba staví na speciálně připraveném dně pěnové výplně obalu stavebnice. Prakticky nejde slepit to zkroucené. Jediné nebezpečí u méně zkušeného modeláře vidím v tom, že někde proleje vteřiňákem díly více než je zdrávo a slepí tak co slepené být nemá. Já se třeba pojistil při zakapávání konektoru prodlužováků do konzol ve výliscích kořene křídel a v centroplánu namazáním dosedacích ploch těchto dvou dílů vazelínou. Vteřiňák má velkou schopnost dovzlínat kam nemá!

Jako mínus vidím absenci českého návodu. V mé krabici byl jen dvoulist s popisem pro model Acro Master. Kdo nevládne němčinou nebo angličtinou, postaví to i podle obrázků, ale občas je dobré nechat se ujistit návodem, že jsem další krok stavby pochopil správně.

Stavba mi zabrala jedno dopoledne, jedno odpoledne a jeden večer. Odhadem asi 8 až 10 hodin i s nastavováním rádia.

Letové vlastnosti

Měl jsem možnost nalétat s Cularisem nějakou hodinu na louce i na svahu.

První kontakt s modelem na letišti je zvláštní. Zvedáte ze země model z pěny a když ho zvednete nad hlavu, je k tomu pěnovému vzhledu nečekaně těžký. Vím ale, že v křídle jsou bytelné výztuhy z uhlíkových trubek, takže obavy z "gumovosti" modelu nebo malé odolnosti modelu nemám.

Hod modelu je naprosto bezproblémový. Trup se dobře drží, ruka neklouže. Stačí dva tři kroky a přiměřeně energický hod. Na zapnutí motoru je dost času. Model z hodu uletí desítky metrů.

Pohon (viz Parametry modelu) je možná až zbytečně brutální. V první polovině kapacity baterek stoupá model na plný plyn skoro kolmo nahoru. Pro "normální" stoupání stačí 1/2 plynu. I když je motor potlačen, je třeba s přidáváním plynu poměrně dost tlačit. Výhodná je možnost namixovat si plyn do výškovky. Silný pohon ale dává možnost se vyřádit. Efektní je kluz těsně nad zemí a přidání plynu. Model raketově zrychluje.

Na zásahy do řízení model reaguje měkce, ve vzduchu pěkně sedí. Křidélka by mohla být účinější. Udělat s Cularisem výkrut dá docela práci (bez motoru). Půlvýkrut trvá rozjetému modelu 1.5 sekundy. Na menší příčnou obratnost je třeba pamatovat v extrémně turbulentním ovzduší, kdy turbulence dokáže postavít model na ucho. Nad zemí se v takovém případě musí letět soustředěně, aby to člověk křidélky ukočíroval.

To, že je model tupější může být i příjemná vlastnost. I méně zkušený pilot uřídí model při vyšší rychlosti, kdy u jiných modelů citlivost na řízení s rychlostí rychle roste. Třeba v motorovém letu. Nenastavil jsem si S charakteristiky a nechybělo mi to.

Stoupá na půl plynu (běžný stoupavý let). Spotřeba motoru v tomto režimu je cca 300 mAh/minutu.

V kroužení má tendenci trochu padat dovnitř zatáčky (náklon do zatáčky se pomalu zvětšuje) a tak je třeba dát občas kontra křidélky. Směrovka je dostatečně účinná. Jde kroužit na dost malém polomětu.

Daní za jeho "pěnovou" konstrukci je horší aerodynamika ve vyšších rychlostech. Po rozjetí v sestupném letu rychlost zase rychle ztrácí. Nějaké vytažení do výšky po průletu nad zemí se nekoná. Rychlost na to spadne moc rychle.

Výkonnost jsem zatím neměl možnot změřit.

Přistání je bez problémů. Vztlaková klapka umožňuje pomalejší let a přitom neovlivňuje negativně řiditelnost modelu. Dá se vytáhnout kdykoli během přiblížení na přistání. Její zatažení způsobí drobné prosednutí.

Model se jeví jako nezáludný.

Parametry modelu