Podzimní setkání maket a polomaket větroňů na Rané - sobota, svah 

Kluci z Lipenců mají vysílačky a tak se dozvídáme, že to nahoře lítá. Ruksak na záda, rádio na krk, model na rameno a jde se.

Nezdá se to, ale cesta přes dráhu, pole a předpolí Rané je docela štreka. A vše je tak těžké. Někteří raději jeli autem!

První skupina, která svah ozkoušela a nelíbil se jí provoz paraglajdů, se přesunula na jiný kopec. Na Písečnou. Ani nevím, jak tam dopadli.

Roman Smrček se dme pýchou nad svým pilotním uměním :-)

My jsme si zalítali skvěle. Nosilo to a foukalo akorát. Mě provoz padáků tak silný nepřipadal a navíc jsme si vzájemně prostor hlídali, takž bylo dost času na vyhýbání. Na svahu se objevily i velké větroně Krajánek, Ka-4 a Blaník. Pro toho, kdo to nezažil, je průlet velkého větroně pod úrovní vrcholu zážitek.

Někteří se báli přistávání nahoře na Rané. Já také nemám moc rád sedání nahoře při jihovýchodním větru. Terén je na této straně trochu zrádný (kameny). O to víc jsem ocenil Standu a Erika, že vytáhli nahoru jejich Ka-4 a létali. Ka-4 byla chvílemi k nerozeznání od skutečného větroně. Přistávání kluci vyřešili šalamounsky. Zatím co my ostatní jsme sedali do kotlíku za hranou, Erik položil Ka-4 v sedle na návětrné straně do ohybu cesty.

Já jsem měl na modelu zase přidělanou kameru. Snažil jsem se pěkně zabírat kluky na hřebeni kopce i prolétávajícího Krajánka a i nějakou akrobacii jsem zkoušel. Spěchal jsem potom na přistání zvědavý, jak se záběry povedly. Jaké bylo mé zklamání, když jsem foťák vyloupl z pěny na boku trupu, zapnul foťák a na displeji na mě zíral nápis "CHYBÍ PAMĚŤOVÁ KARTA!". Bohužel karta byla daleko pod kopcem na letišti v notebooku :-(

Tomáš Fiala s Petrem Stejskalem předvedli gravitační start:

Ve čtyři už jsme zase klusali z kopce dolů zpět na letiště. Petr Stejskal domluvil předvedení letu školního kluzáku SG-38!