Pád

Twin Star. Pokusný let. Li-Ion baterka. Chtěl jsem odměřit, jak dlouho budu moci s Li-ion akumulátorem 6000 mAh létat, když je teplo. Šel jsem k nám pod les a že budu courat po okolí a až se baterka bude blížit konci, budu poletovat poblíž, odkud vždycky dokloužu. Mám na zemi vyzkoušeno, že nejdříve s hlubším vybitím akumulátoru přestanou jít motory, ale vše ostatní jako řízení i přenos obrazu pořád funguje. Dopadlo to ale úplně jinak!

Létal jsem okolo sebe, létal jsem i nad lesy okolo, buď jsem kopíroval terén a tak jsem musel po horách klouzat dolů a zpátky zase stoupat, nebo jsem se držel v horizontu a tak jsem byl nad silně klesajícím terénem hodně nízko a pak zase vysoko. Nad lesem jsem si držel převýšení minimálně padesát metrů, abych kdykoli doklouzal k jeho okraji nad louku. Poletoval jsem cestovní rychlostí, to je cca 6A odběru, vítr do tří čtyř metrů foukal proti horám, takže příznivé jednoduché podmínky. Jen jsem si hleděl údaje o napětí a odebrané kapacitě.

S akumulátorem Li-ion mám zatím zkušenost převážně zimní, nalétal jsem s ním nejvíce při teplotách plus pět až mínus pět a to se ukázal proti Lipolkám jako nepříliš výhodný. Napětí v chladu výrazně spadne a využitelná kapacita se podstatně sníží. Zatím, co Li-polky i v mrazu dají 2/3 až 4/3 kapacity, Li-ionka už v 1/2 kapacity výrazně vadne a motory na plný plyn jedou sotva na polovinu. Testovací let, který jsem prováděl, se odehrával při teplotě kolem patnácti stupňů a z pozemních měření mám stanovenou hranici cca 4800 mAh, odkdy mohu očekávat postupné snižování výkonu motorů.

Letím zrovna v horizontu, terén pode mnou klesá, výška nad lesem pode mnou se tak zvětšuje a já se cítím bezpečně. Pro pohodlí jsem si přepnul Inav do modu, který letadlo stabilizuje a udržuje přímý let. Let už trvá přes čtyřicet minut. Ukazatel odebrané kapacity minul hodnotu 4200 mAh, řekl jsem si, že začnu být opatrný a přesunu se nad louku, kde stojím, že už nebudu zalétávat nad les okolo ani nebudu přelétávat rozsáhlé remízky. Najednou se horizont zakýve. Moje reakce je okamžitá a automatická, vlétnul jsem do nějakého poryvu, rychlost klesla, přidávám malinko plyn. V další vteřině padá Twin Star do vývrtky. I teď reaguji automaticky, silně potlačím. Twin Star by měl přestat vrtat, po půl otáčce by měl přejít do přímého letu, stačí přidat a letět dál. Mám to s Twin Starem mnohokrát vyzkoušené. Svět okolo letadla se však točí divoce dál, už myslím na pád až na zem a už začínám intenzivně myslet na to, kde jsem, kam padám. Naštěstí to pole, kam se řítím, je pro mě jasné, od těch ostatních okolo se liší tou výraznou zatáčkou silnice. Protože pád je dlouhý, ještě zkouším přepnout na RTH, třeba to flight controller vybere, ale slyším jen hlášku "return to home" a letadlo vrtá dál. Bum, jsem na zemi!

K letadlu to nemám daleko, jen cesta z mé louky k místu dopadu vede přes dvě zoraná pole a dva neprostupné remízky. Příroda je ke mě milosrdná. Ještě minulý týden znamenal vstup do oranice několika kilové bakule hlíny na nohou, teď už je povrch oraniště proschlý a já se rychle blížím k místu dopadu. Zblízka vidím, že je letadlo v podstatě celé. Praskly úchyty, které drží křídlo u trupu a moje montáž s kamerou se nárazem posunula o centimetr dopředu včetně destičky s maticí zalepené v trupu pod ní. Žádné jiné škody nevidím. Na místě všechno funguje, ovládání letadla i přenos obrazu. Když se rozhlédnu okolo sebe, uvědomuji si, jaký jsem klikař. Jsem od okraje lesa dvacet metrů, kdybych zhučel jen o vteřinu dříve, mám letadlo v korunách stromů dvacet třicet metrů vysoko.

Šlapu přes oranici domů a přemýšlím, co se stalo. Incident mě dost znejistěl. Doposud jsem létal a Inav provozoval hladce, tenhle pád, který asi mohl nastat kdekoli nad těmi lesy okolo, mi naboural sebevědomí.

(zveřejněno na stránce Létání s Twin Starem)