Kozly! 
Vrátil jsem se o 40 let zpátky! Vrátil jsem se do doby, kdy jsem tady na Kozlech - správnì to je vrch Èíèov - øádil jako dvacetiletý s kamarádem Jirkou na strmém svahu tohoto krásného kopce. Ale popoøádku!
Pavlovo kluci zaèali pøed nìkolika dny létat na svahu.
Impulzem bylo poøízení dvou Tomahawkù od Hackera,
se kterými jinde než na svahu lítat nejde. 
Vyzkoušeli jsme si dva svahy blízko domova a když to klukùm šlo,
dohodli jsme se, že vyrazíme na vìtší kopec, že pojedeme na Èíèov.
Na velkém kopci ve velkém vìtru je to trochu jiná liga, kluci byli trochu rozklepaní, zafouknutí za kopec znamenalo neøiditelné letadlo a procházku na závìtrné stranì hodnì dolù a daleko. I hodit to letadlo, když s ním cloumá vítr, není jednoduché. Ale záhy si prostor pøed svahem osedlali a zaèalo se LÉTAT!
Dvì a pùl hodiny totálního øádìní ve vìtru, v krásném veèerním svìtle, ve 3D prostoru nad kopcem, desítky metrù dole pod kopcem!
Nadchlo mì, že když jsem to potopil deset metrù pod hranu, kluci letìli bez váhání za mnou. Když jsem to dotlaèil až k patì kopce ètyøicet metrù dolù, kluci za mnou. Výlety stovky metrù daleko do prostoru pøed námi, kluci za mnou. Pøemety, výkruty, zvraty, spirály. Chvílemi fièelo opravdu hodnì, chvilka nepozornosti v kotrmelcích a už èlovìk bojoval za hranou.
Klukùm to jde, i když zatím by to bez tìch gumových letadel nešlo.
Strávili jsme na kopci dvì a pùl hodiny létání, dolù jsme slezli celí promrzlí (sluníèko svítilo, ale teplota stejnì lezla z devíti stupòù níž a níž), ale nadšení!
Pro kluky zážitek a ostatnì i pro nás dospìláky! To je poøád stejné, jako pøed sto lety - vlastnì jenom ètyøiceti!
Mrzí mì,
že jsem se nedokázal soustøedit více na fotky,
podveèerní atmosféra byla opravdu kouzelná,
ale omlouvá mì totální promrzlost a nasazení pøi létání, atmosféra mì opravdu ovládla.
I když zadìlaná èoèka, která znehodnotila fotky v protisvìtle, je hrubka.
stroje: Tomahawk NG
misto: Èíèov
(zveøejnìno na stránce Sdružení letcù Èeského støedohoøí)