Fotografování z letadla 
Fotografování z letadla má svoje specifika a je to pomìrnì nároèná disciplína.
Na zábìrech fotografa na sedaèce F-18 skupiny Blue Angels si každý všimne pøipravených blicích pytlíkù na fotografovì stehnech.
Když si to èlovìk vyzkouší na vlastní kùži, vidí v takovém videu další vìci.
První je to, že se vše odehrává ve vysokém tempu. Poloha letadla vùèi objektùm na zemi i vùèi jiným letadlùm se rychle mìní, okamžiky pro správný zábìr jsou opravdu mžiky a na pøípravu na další zábìr je hroznì málo èasu. A málokdy je možné na zábìr nalétávat znovu.
Druhá vìc je malý prostor pro práci. Ve videu je vidìt, jak fotograf dlouhým objektivem dìlá zábìr do boku a kouká pøitom do hledáèku. To zpravidla v menším letadle nejde, plexisklo kabiny máte bìžnì tak blízko hlavy, že se mezi vaši hlavu a pøekryt kabiny fotoaparát s teleobjektivem nevejde. Další vìc je, že kabina je pøizpùsobena pilotování a když si chcete vézt sebou další objektivy, baterky a podobné vìci, které fotograf bìžnì sebou tahá, nebývá pro brašnu moc místa ve vašem dosahu a manipulace s tìmi vìcmi není ve stísnìném prostoru jednoduchá. V letadle vám taky nesmí nic upadnout.
Tìžké je to taky èistì z fotografického pohledu. Jde o velké rychlosti, vše se pohybuje a tak je to zápas se svìtlem o ostrou fotku. Svìtelné objektivy, krátké èasy, vyšší citlivost. A ještì je pøed objektivem to plexisklo kabiny.
A i ty blicí pytlíky nejsou od vìci. Mì se v letadle normálnì špatnì nedìlá,
pøežiju i silnou turbulenci, ale mám tøeba vyzkoušené, že když budu dìlat sérii snímkù otoèený šikmo dozadu, tak mi žaludek hodnì ztìžkne.
Zatím jsem to vždycky ustál a vyøešil to proud vzduchu z vìtracího okénka.
(zveøejnìno na stránce Fotografování z letadla)

