Fotografování z letadla

Fotografování z letadla má svoje specifika a je to poměrně náročná disciplína.

Na záběrech fotografa na sedačce F-18 skupiny Blue Angels si každý všimne připravených blicích pytlíků na fotografově stehnech. Když si to člověk vyzkouší na vlastní kůži, vidí v takovém videu další věci.

První je to, že se vše odehrává ve vysokém tempu. Poloha letadla vůči objektům na zemi i vůči jiným letadlům se rychle mění, okamžiky pro správný záběr jsou opravdu mžiky a na přípravu na další záběr je hrozně málo času. A málokdy je možné na záběr nalétávat znovu.

Druhá věc je malý prostor pro práci. Ve videu je vidět, jak fotograf dlouhým objektivem dělá záběr do boku a kouká přitom do hledáčku. To zpravidla v menším letadle nejde, plexisklo kabiny máte běžně tak blízko hlavy, že se mezi vaši hlavu a překryt kabiny fotoaparát s teleobjektivem nevejde. Další věc je, že kabina je přizpůsobena pilotování a když si chcete vézt sebou další objektivy, baterky a podobné věci, které fotograf běžně sebou tahá, nebývá pro brašnu moc místa ve vašem dosahu a manipulace s těmi věcmi není ve stísněném prostoru jednoduchá. V letadle vám taky nesmí nic upadnout.

Těžké je to taky čistě z fotografického pohledu. Jde o velké rychlosti, vše se pohybuje a tak je to zápas se světlem o ostrou fotku. Světelné objektivy, krátké časy, vyšší citlivost. A ještě je před objektivem to plexisklo kabiny.

A i ty blicí pytlíky nejsou od věci. Mě se v letadle normálně špatně nedělá, přežiju i silnou turbulenci, ale mám třeba vyzkoušené, že když budu dělat sérii snímků otočený šikmo dozadu, tak mi žaludek hodně ztěžkne. Zatím jsem to vždycky ustál a vyřešil to proud vzduchu z větracího okénka.

Průzračnost vzduchu

Stav ovzduší má pro fotografování z letadla podstatný vliv. To co se jeví oku výborné, to bude na fotkách (filmu) dobré. To co vidí oko jako dobré, bude na fotkách ucházející. A to co oko vidí jako "nic moc" bude téměř nepoužitelné.

Dnů, kdy je křišťálový vzduch a po modrém nebi se honí krásné mráčky, moc do roka není. Jakmile taková de nastane, má vždy nějaký háček. Venku je fotogenické počasí, ale já musím sedět v práci. Je krásně, ale fouká tak, že i ptáci chodí po zemi a nedá se letět. Počasí na focení z letadla jaké už 1/2 roku nebylo, ale já jedu na dlouho předem plánovanou návštěvu příbuzných. Když konečně vše klapne, je počasí, je víkend a já jsem na letišti, tak není letadlo. Když to ale vyjde, stojí to za to. Vše je na fotkách krásně ostré a čitelné a když to prezentujete někomu, kdo nelétá, tak ho přesvědčíte, jaký to je krásný pohled na naši zemi.

Potom je plno dní, kdy to vypadá dobře. Modré nebe s pěknými mraky, ale vzduch je zakalený nebo se drží nad krajem smog. Horizont je potom nevýrazný, objekty na zemi jsou špatně čitelné. Tam kde oči ještě něco rozeznávají, je na fotografii jen šeď. To je spíš na focení nějakých náladových snímků než objektů na zemi.

Zkrátka na super fotky musí být i super počasí.