S Betou v mraku

Dnes dopoledne se nečekaně vybralo počasí. Koukám od nás ze vsi do údolí, dole se válí mlha "tak akorát", z Teplic kouká jen Doubravka a vodojem, u nás je jasno, žádný zákal! Popadám Betu a kameru, lopata, kterou skládám uhlí, letí do kouta a hurá na létání!

Jedu dolů z kopce až do výšky pod rozhraním mlhy a čirého vzduchu. Startuji z místa mírně pod úrovní horního okraje mlhy, okraj mlhy je ale ode mne dobře kilometr daleko. Chci zkusit natočit nějaké záběry z různé výšky a vyzkoušet si, jak bude mlha spoluvytvářet záběr. Slunce nesvítí, takže to nebude nic k prezentaci, opravdu to je takový technický filmařský pokus.

Startuji a pomalu šplhám nahoru. Kamera kouká do boku, letím jednou s kamerou koukající na hory, jednou zase na mlhu nad údolím. Potom sletím dolů, nastavím kameru pro pohled dopředu a dám další let. Zatím co takto přemýšlím, model už nastoupal pěkně vysoko, už jsem uvažoval že stáhnu plyn a začnu klesat. A najednou vidím, že se model začíná ztrácet. Ha, jsem v mraku. Stáhnout plyn, potlačit a dolů. Ale model mizí stále více. Po pěti vteřinách model mizí úplně. Kniply za roh a další čekání. Civím do nebe, ale model nikde nevypadl. Vteřiny neúprosně běží. Po dvaceti vteřinách propadám beznaději. Model i s kamerou je v čudu!

Až ze záběrů kamery jsem pochopil, co se stalo. Během těch několika minut, co jsem stoupal, se dala mlha z údolí do pohybu, až se nasunula nade mne a zakryla mi výhled na letadlo. Když jsem uvedl model do spirály a čekal, kdy ze základny mraku vypadne, nekoukal jsme na základnu mraku, ale civěl jsem do husté mlhy. Takže žádný mrak! Však taky základny mraku byly někde nad Krušnými horami a mě s Betou chybělo k základně mraku ještě mnoho set metrů.

(zveřejněno na stránce Létání s Betou 1400)