Vlastní let

Snažte se letět rovně a rovnoměrně. Zatáčku o 180 stupňů proveďte zpočátku mírnou a ve vzdálenosi, ze které dokloužete pod úpatí kopce.

Opět můžete s výhodou využít služeb pomocníka, který vám může pomoci sledovat výšku.

Zatáčku o 180 stupňů netočte za každou cenu. Pokud vám to nevyjde s výškou tak, abyste bezpečně zatočili, raději přistávejte v původním směru.

Protože teď přistáváte proti svahu, musí být podrovnání provedeno přesněji a razantněji. Těsně nad zemí začněte přitahovat tak, aby model letěl těsně nad zemí do kopce dokud neztratí rychlost a sám se neposadí.

Po celou dobu letu stůjte čelem k modelu a sledujte ho přímým pohledem. Nepomáhejte si natáčením se do směru letu a pozorováním modelu "dozadu přes rameno". Jakmile se model otočí proti vám, "přepněte" svoji mysl na "teď letím proti sobě".

Použijte jednoduchou poučku: kam padá křídlo, tam dejte knipl směrovky/křidélek. Model tak srovnáte do přímého letu.

Klesne-li pravé křídlo dolů (levé křídlo modelu), model se snaží zatočit doleva (ve směru letu). Vy výchylkou kniplu směrovky/křidélek ve stejném smyslu, jako se vám jeví náklon letadla - doprava, vychýlíte směrovku/křidélka doprava (ve směru letu) proti výchylce letu modelu.

Výchylky směrovky/křidélek by měly být přiměřené vychýlení modelu ze směru letu. Lepší je menší výchylka použitá včas, než větší použitá pozdě. Platí stejně jako u skutečného letadla: přímý let je nejtěžší.

(zveřejněno na stránce Let proti sobě)