Nádraží 
Pamatuji si, jak se mi nìkdy po 89-tém dostal do ruky autoatlas USA. Bylo v nìm asi jen pìt fotek a jedna z nich ukazovala ulici New Yorku, kde u køižovatky ve tvaru Y stála lavièka s pìkným litinovým rámem. O nìkolik mìsícù pozdìji jsem náhodnì narazil na fotografii téhož místa, ale vyfotografovanou o sto let døíve. A co na ní bylo? Stejná lavièka!
Letos na jaøe jsme letìli nad ještì èásteènì zasnìženou krajinou a mì padlo do oka nádraží Zahrádky (okres Èeská Lípa). Kolikrát jsem kolem nìj jel autem? Možná padesátkrát. Už jako malého kluka mì tudy vozil táta k babièce do Krkonoš a i dnes tudy rád jezdím. Nikdy jsem to nádraží nevidìl z téhle strany, až teï. A líbí se mi. Mám ho spojené se vzpomínkou na parní lokomotivy, které pøed námi rozjíždìly vlaky na pøejezdu hned vedle nádraží, mám ho spojené se vzpomínku na tátu, celý svùj život je to taková jistota - nádraží pøed Zahrádkama. Možná jako ta lavièka pro newyourèany. Jestlipak si ho udržíme alespoò tìch sto let jako ti newyourèani tu lavièku?
(zveøejnìno na stránce Co dìlám?)