Muška

2. den

Začínám návrhem (výkresem), kterému říkám "muška". V něm podle třípohledového plánku namodeluji tvary a rozměry letadla. Je to předběžný 3D model, zkušenost mi říká, že v každém třípohledovém výkresu jsou chyby. Ty třípohledové výkresy jsou částečně technické a částečně "umělecké" a ti, co je kreslí, kreslí to, co vidí, ale když si dáte jejich půdorysy, bokorysy a nárysy k sobě, zjistíte, že to nesedí.

Pokud mám více třípohledových výkresů, vložím si jich do návrhu klidně více. Vkládám je jako Canvas a vytvářím si pro ně roviny, které jsou pod rovinou počátku souřaznic X-Y a za X-Z a Y-Z. Při modelování tak mám výkres - podklad za vytvářeným modelem, odkoukal jsem to u jiného konstruktéra, jeví se mi to praktické.

Začínám půdorysem. Natáhnu si výkres pomocí Calibrate tak, aby rozpětí odpovídalo tomu mému zamýšlenému. Pomůže i nakreslení skeče "zaměřovací kříž". Půdorys napozicuji tak, aby byl pod počátkem souřadnic nějakým bodem, který dokážu identifikovat i v bokorysu. Může to být třeba hrana plechů motorového překrytu, náběžka křídla a podobně.

Při vkládání bokorysu si výkres zase pomocí Calibrate roztáhnu podle rozpětí křídla na správnou velikost a umístím ho tak, aby se překrývalo zvolené místo na letadle v obou pohledech.

Může se stát, že podklad nemá půdorys a bokorys ve stejném měřítku, může se stát, že pravé úhly předlohy nejsou pravé úhly v podkladu, může se stát, že jsou osy trupu a křídla nerovnoběžné se souřadným systémem. To vše se musí opravit. Canvas lze i pootáčet.

Konkrétní pozice částí konstrukce začínám většinou v bokorysu:

Založím si skeč "bokorys" a obkreslím tvary podkladu. Přepínám so mezi těmi podklady, které jsem si našel a do modelování vložil a průběžně hodnotím jejich věrohodnost. Tady je vidět, že si klidně vložím i výkres jiného modeláře.

Založím si roviny řezů a případně zamýšlených přepážek modelu a založím druhý půdorys, ve kterém si zakreslím linie viditelné shora - zachytím plynulost tvaru trupu. Potom už mohu kreslit řezy, mám průsečíky s čarami bokorysu a půdorysu..

Postupně vytvořím objemový model, který by měl tvarově odpovídat předloze. Preferuji modelování surface před solod body, má to různé výhody. V tomto případě jde o konstrukci, kde je trup svařen z ocelových trubek a potažen plátnem, surface plochy se tak na to hodí.

3D model, který mi vzniká, má výhodu v tom, že ho mohu porovnat s fotografiemi. Mohu si tak koukáním na model pod různámi úhly a srovnáváním s fotografiemi ověřit tvarovou shodu. I u takto hranatého letadla narážím na rozpor mezi "oblostí" trupu na třípohleďáku a skutečností. U každého letadla pomůže znalost vnitřní konstrukce a přemýšlení, jak se co dělá a jak to ve výrobě letadel funguje. V tomto případě ten svařenec z trubek - prutová konstrukce - má nějakou logiku.

U některých letadel jsou ty výkresy tak špatné, že při vlastním modelování a srovnávání s fotografiemi přijdete na velké chyby. Vytvořený model je špatný. Potom je nejlepší začít znova, klidně dvakrát, třikrát. Člověk při tom pochopí "tvarovou logiku" předlohy. To se u složitějších tvarů předlohy stává celkem často a několikerým překreslením se člověk postupně seznámí - zkamarádí se s tím typem.

(zveřejněno na stránce 1. den - Rozvaha)