Na Rané - teprve druhé moje letošní létání! 
Další nedìle. Další zdrcující hluk z našeho i okolních domù. Okna, zateplování, nové domovní dveøe. Rachot pøíklepových vrtaèek, halekání dìlníkù. Od šesti sedmi hodin ráno do veèera. Celý týden. Soboty, nedìle i svátky. Druhý mìsíc. Budíme se každé ráno se slovy: "už jsou zase tady" a pod oèima máme každý den vìtší kruhy z permanentního nevyspání.
Já se navíc stále nemohu vyhrabat z pohromy, kterou pro mì bylo dvojí stìhování v mém kutlochu v bytì a dole v dílnì kvùli stavebním pracem. Dnes jsem si ale øekl, že musím pøekonat touhu spát, když to teï zrovna trochu jde, a musím zletuschopnit elespoò jeden aeroplán. Volba padá na Ocelota. K jeho opravì mám v dílnì už vše vybalené a tak pøilepit výškovku k trupu a pospravovat táhla neèiní problém. Vèera jsem dal nabíjet baterky pøijímaèe. Vysílaè indikuje 6 hodin provozu. To bude staèit.
Venku je krásnì, ale fouká jen málo a sever. Jel bych na Ranou, ale meteorologický hlásiè na Rané dává poøád: "rychlost vìtru - 0, poryv 5". Vítr na SkyFly indikuje 0 m/s ráno v 8 i v 11 hodin. Vypadá to špatnì. Ale pohled z okna ukazuje ve vìtru se tøepetající listí. Jsem ale rozhodnut jet na Ranou jen abych se dostal mezi ostatní modeláøe.
Už cesta pøes Bílinu na Louny stojí sama o sobì za to. Kochám se okolní krajinou a sleduji, co škod nadìlala bouøka z pátku na sobotu. Kolem silnice je spousta polámaných ovocných stromù. Z dálky není vidìt na Rané žádný letecký život. Pøijíždím ke cvièné louèce nad letištìm. Výbìrèí daní tentokrát nikde. Dnes to mám zadarmo! Vybaluji vìci z auta. Trochu fouká. Za chvíli vidím partièku kombatáøù poletovat na úboèí malé boule. Na vrcholu žádný model nevidím.
Vyrážím kolem malé boule, abych se zeptal na volné kanály. Halekám zdola a dostává se mi ujištìní, že moje sedmdesátka je volná.
Potkávám ale ještì jednoho modeláøe. Nìmce. Z Drážïan. Domlouváme se rukama nohama na kanálech. Já to zkouším hodit do pøedpolí, ale je to tak na jednu osmièku a jsem na zemi. Nìmec to komentuje slovem "kritishe". Lámu ho, aby vzal ženu a kluka a šel se mou nahoru. Vysvìtluju mu, že to je jen 100 m. Jeho žena to poslouchá a zdá se jí to kousek. Nepochopila chudák, že je myšleno 100 m svisle. Slyšel jsem ji potom bìhem cesty nahoru trochu hudrat.
Nahoøe potkávám dalšího modeláøe s Nyxem. Ale nalétá on ani okolo polehávající padáèkáøi. Ani s ním nemám stejný kanál a tak hážu Ocelota vstøíc slabému vìtru, který jde navíc po kopci. Je však termika. Svištìní mého Ocelota vylákalo do vzduchu i kolegu s Nyxem. Mezitím dorazil i Nìmec. I on hodil do vzduchu svého vìtronì. Ukázal se jako rozvážný letec - dìlal zatáèky jak s Boeingem - odhadem o polomìru tak 300 m :-) To já s Ocelotem i kolega s Nyxem jsme využívali každého okamžiku, kdy to nosilo víc, k všelikým skopièinám.
Chvíli byly docela solidní stoupáky, které pøinutily ke startu padáky, ale vìtšinu èasu se dalo létat jen u hrany. Pøi troše trpìlivosti se ale dalo létat tøeba pùlhodinu.
V pøestávkách mezi lety vynucených výskytem silných klesákù se vìnuji pozorováním dalekého okolí kopce. Dohlednost je veliká a panoráma zdobí krásné mraky všech možných druhù a výšek. Na letišti pod námi žáci cvièí navijákové starty s Blaníkem. Jako vždy je nahoøe na kopci i spousta turistù, kteøí si vybìhnou na kopec jen tak.
Jsem na kopci už 3 hodiny. Mìl jsem být touto dobou doma a tak se louèím. S modelem ve vzduchu scházím dolù. Abych se udržel, musím létat osmièky na hranì u vrcholu za sebou. Doufám, že dojdu alespoò do sedla. Minule jsem sešel do poloviny cesty k sedlu a potupnì jsem havaroval. Nakonec jsem už pod sedlem vedle malé boule a výšky mám ještì habadìj. Odpoutávám se od vrcholu a v závìtøí malé boule pøelétám nad cviènou louku nad letištìm. Závìtøí generuje silný klesák, ale staèím proletìt až pøed bouli, kde je alespoò nula. Mám tak èas sejít až k autu a zde pøistát k noze.
Úžasnì jsem se odreagoval. Stálo to za to!