První osahání

Mám poprvé kameru v ruce (tuhle) a jdu s ní ven vyzkoušet si práci s ní. Je podvečer, ulice jsou ve stínu, nic moc světlo. Ideální podmínky pro zkoušení.

První dojem je z držení kamery. Je pro mě na spodní hranici velikosti. Menší už by mi dělala problémy. Ovladače jsou pro pravou ruku zaklesnutou v poutku dobře pro prsty dostupné (palec a ukazovák). Jediné, co se mi nelíbí, je tlačítko MF - ruční ostření / zaostření na nekonečno. To se mi prstem levé ruky na levém boku kamery špatně hledá a při otevřeném displeji je skoro nedostupné.

Druhý dojem je z hledáčku "utopeného" v těle kamery. Žádné vysouvání z těla kamery, žádné vyklápění hledáčku nahoru. Moc by mě zajímalo, kolik na tom ve výrobě ušetří. Teď to tak nevadí, protože venku je šero, ale vím, že na plném slunci je opravdu dobré mít v hledášku tmu a u této kamery to oko prostě pořádně na okulár (to jsem přehnal) nepřitisknu.

Poptom už mám jen radostné pocity.

Ovládání pomocí joysticku je docela šikovné. Zejména kompenzace expozice jde nastavovat a měnit bez toho, že bych si kamerou cuknul.

Vadilo mi, že uzamknu-li si tlačítkem zaostření na nekonečno, shodím si to i sebemenším pohybem zoomu. Ono ale zaostření zůstane nastaveno na nekonečno a jám mám možnost, pokud zoomem přejedu opravdu daleko od původní polohy zommu ručně doostřit. Uvidíme, jak to bude fungovat v praxi.

Vezměme výše ucedenou ukázku snímek po snímku - a podotýkám, že srovnávám "spotřebku" proti "spotřebce"!:

0:15
Na ulici je šero, se starou kamerou by byl záběr barevně "plochý". U této kamery je zachována přirozená barevnost. Jsou patrné rozdíly barevnosti různých pletí. Přitom barvy nejsou "vivid" a s materiálem se dá barevně pracovat.

0:20
Světlá obloha, náměstí ve stínu. Těžká úloha pro kameru. Dopadlo to výborně, obloha není přepálení a náměstí netone v nepřirozené tmě.

0:30
"Hvězdičky" kolem světel. Efektní, ale někdy bych se bez toho obešel. Vlastnost optiky.

0:40
Na náměstí je vysoká hladina hluku, přesto mikrofon čitelně bere hovor z šest osm metrů vzdálených odob. Velmi příjemné překvapení.

1:05
Vyvážení bílé pracuje v automatickém režimu mnohem mnohem lépe, než u staré kamery. Žádná tendence ujíždět do studených nebo teplých odstínů podle momentálních světelných podmínek. Proporcionální ovládání rychlosti zoomu je příjemné a celkem s jistotou lze najet odjet plynule zvolenou rychlostí.

1:25
S větším přiblížením je větší problém kameru udržet nehybnou. To je normální a není to nic nového. Nové pro mě je, že na "větším a ostřejším" obraze je každý i malý pohyb hrozně vidět. Kamera samozřejmě patří na stativ, ale ne vždy to je při natáčení reportáže se stativem stíhatelné.

1:45
Zkoušel jsem snímat různé displeje a nenarazil jsem na problém s jejich přezobrazováním. Zachycený obraz vypadá na záznmamu přirozeně.

2:05
Pohled do pasáže s poměrně silnými zdroji světla a temnějším prostorem vzadu. Pro starou kameru to byl oříšek a záleželo hodně na tom, kam objektiv mířil. Buď byly přepaly ve světlech, nebo moc tma vzadu. Tady celkem přirozený obraz.

2:20
Kamera dává i za šera přirozené barvy. Tady by možná stálo zatáhnout trochu kompenzaci expozice do mínusu. Můj dojem při prohlížení této pasáže doma na monitoru byl, že bez nějakého zvláštního úsilí lze i za méně příznivých světelných podmínek pořídit celkem přirozený záběr.

2:30
Záznam zvuku tak, jak jsem ho zaznamenal v blízkosti pódia, jsem nechal tak, jak si ho nastavila automatika. I přesto nedošlo k nějakým deformacím zvuku.

2:30
Při záběrech pódia s velkým přiblížením jsem narazil na problémy se zaostřovací automatikou. Občas, jako kdyby se na mě vykašlala. Ale o tom později podrobněji. V tomto videu jsem to vystřihl.

2:60
V záběru se projevují drncnutí od kolemjdoucích. Kamera je lehká a tak se snadno i malý náraz přenese až do záběru.

3:05
Pohybuje-li se v záběru všechno, nedá se záběr skoro použít. "Trhá" to oči. Odělal jsem pamoráma nejdříve trochu rychleji, ale to bylo úplně nečitelné. Pomaleší pohyb to trochu vylepšil, ale raději se takovým záběrům vyhnout. Pomohlo by, kdyby ve směru pohybu kamery šel člověk.

4:00
Kameru jsem držel nad hlavou oběma rukama a v tuto chvíli jsem kameru levačkou pustil. Bohužel i malý třes ruky se u HD záznamu velmi projeví.

5:45
Záběr tváří v silných reflektorech. Obyčejně to znamená kompenzovat do mínusu, aby tváře nebyly přepálené bílé lívance. Automatika si s tím poradila dobře!

7:10
Velká tma. Kupodivu se nekoný nějaký velký obrazový šum. Zéběry jsou pořád dobře použitelné

7:30
Zase jiné světlo a zase si s tímautomatické vyvažování bílé dobře poradilo.

7:37
Pokusy rozostřováním. Nějaké plynulé rozostření nebo zaostření z něčeho, co je vidět na tomto záběru je prakticky skoro nemožné. Ruční ovládání ostření je příliš jemné.

Doma při zpracování natočeného materiálu jsem byl rád, že se nemusím starat o odstraňování prokladu (interlace). Cesta k lepšímu obrazu je jednodušší.

(zveřejněno na stránce Canon HV40)