Parní Vyžlovka 
Parní Vyžlovka pozvánka na 12. sraz parníkáøù, oblíbìná jarní akce èeských parníkáøù ... Vyžlovský rybník ... svátek paromilù 23. kvìtna 2015.
Tahle slova, jméno Voráèek a moje zvìdavost technika mì nalákala udìlat si výpravu kousek za Prahu do Jevan.
Cestu jsem si krapet zkomplikoval,
nesjel jsem z dálnice na sjezdu na Øíèany,
ale až o pár kilometrù dál u Všechrom.
Než jsem po úzké klikatící se silnici dojel na kutnohorskou,
potkal jsem jízdu veteránù,
turisty na pochodu,
balík cyklisttù,
projel mezi støíkaèkami hasièù, pøipadalo mi tìch deset kilometrù nekoneèných 
V Jevanech jsem parkoval na konci ètyøistametrové øady aut na okraji silnice,
to znamenalo, že o akci má zájem plno dalších lidí.
Když jsem došel na místo, byl jsem zklamán, tedy jako filmaø.
Táhl jsem na zádech batoh s nìkolika kamerami,
protože jsem chtìl nejen pokoukat, ale taky nìco natoèit.
A tady vidím molo v ostrém rohu rybníka pod vysokou hrází,
kde se nedá prakticky toèit od hladiny rybníka, bøehy strmì stoupají.
Všechno je "naòahòané" v malém prostoru.
Jediné, co mì napadá, proè zrovna na takovémto místì je,
že to je možná za vìtrem (to se ale ukazuje pozdìji, není).
Na hrázi bylo divákù, že byl skoro problém najít si tam místo u zábradlí. Jediné místo, odkud se dá kloudnì zabírat dìní na vodì je místo v lese za molem, kam se vejdeme tøi. Místo pøede mnou objevili jíní a tak musím èekat, až se vypovídají, udìlají nìjakou fotku a odejdou. Znamená to prakticky nemít možnost zabírat nic jiného než vodu a molo, veškeré ostatní dìní je skryto za tìly lidí. Na vodì jezdí jeden model, krouží kolem bójí a nevím, co je smyslem jízdy. Modely se støídají, nikdo nic neøíká nahlas, jediné, co jsem pochopil z dìní je, že v depu probíhá soutìž, kdy diváci hlasují o nejhezèím modelu. Modely jsou rùzné, makety velkých lodí i malých kocábek, modely malé i pìknì velké, které už se nedají ani unést. Zklamání pro mì byl zvuk. Èekal jsem, že uslyším chod parního stroje, válce, ale slyšet jsou jen plynové hoøáky v kotli. A z komínù jdou jen obláèky páry, plyn (bohužel) nekouøí.
Pìkné byly kolesové parníky, kolesa si èlovìk s párou asi nejvíce spojuje.
A pøekvapení pro mì byla loï s parní turbínou.
Ta jediná mìla "slyšitelný motor", turbína o sobì dávala vìdìt nezamìnitelným zvukem.
Závodìní v pravém slova smyslu zaèalo být pro mì jako diváka zajímavé,
když zaèaly hromadné jízdy.
To už byl vidìt opravdu boj, adrenalin.
Nìkterým se dost klepaly prsty na vysílaèi
To si ale užije èlovìk, až když se nìco dozví o pravidlech a technických problémech, se kterými se soutìžící musí potýkat.
Potkal jsem tu kamaráda Petra, který se lodìmi na parní pohon zabývá, a ten mì technicky trochu zasvìtil do této problematiky.
Tady jsem si uvìdomil, jak na akcích leteckých modeláøù jsme v péèi o diváka dál, spíkr, který dìní na letové ploše "prodá" divákùm, ten by se hodil i zde. Myslím si, že komentování dìní pøi závodu, technické informace a nìjaké povídání ze zákulisí by zaujaly i jiné diváky.
Asi nejvíc se mi líbila loï Cervia,
velký model vážící odhadem pùl metráku,
ta ale mìla na mol opilého kapitána,
protože obèas vyboèil z trasy závodu a vydal se neznámo kam
a jednou svým nepøedvídatelným jednáním zapøíèinil srážku tøí lodí.
A kolesové parníky se taky líbily, nejen mì.
Nebo loï pohánìná parní turbínou.
(zveøejnìno na stránce Co dìlám?)