Nejčastější chyba úplného začátečníka při prvních hodech

Co je nejčastější chybou začátečníků při házení modelu? Nejčastěji je k vidění slabý hod. Model se rozplácne o zem kousek před modelářem, případně malou chvilku letí a ve snaze udržet ho v konstantní vzdálenosti od země ho pilot přetáhne, až model spadne do vývrtky. Týká se to modelů bezmotorových i motorových. Jak odhadnout sílu hodu?

Když začátečník bere svůj první model do ruky, připadá mu křehký a zranitelný. Přirozeně se bojí hodit ho trochu silou. Aby ale půlkilogramový nebo kilogramový model letěl, potřebuje rychlost, bez rychlosti se nevytvoří na křídle dostatečný vztlak a model skončí nazadržitelně v zemi před vámi. Ta potřebná rychlost může být třeba 20 km/h. Kolik je ale potřeba síly, aby model takovou rychlost nabral?

Vezměte si do ruky něco podobné hmostnosti jako má váš model (velké jablko?) a zkuste ho hodit tak, aby doletělo sedm osm metrů před vás. To už budete mít přibližnou představu o tom, že se musíte do hodu trochu opřít, abyste modelu udělili potřebnou rychlost. Tři sta gramový model stačí hodit zlehka, šesti set gramový už nějakou sílu potřebuje, do kilogramového modelu už se musíte opřít více, jeden a půl kilogramový model už je jak házení půlky cihly

Ono se to těžko popisuje, není nad vlastní zkušenost. Prostě se do hodu dostatečně opřete a nebojte se. Model musí při nešetrných zásazích do řízení nebo přistáních typu pád na zem snášet větší síly, než jaké vzniknou při vašem hodu.

(K napsání toho článečku mě přivedla osobní zkušenost se začátečníky a opakující se diskuze nováčků na internetu, kde si ztěžují, že jejich model neletí a po odhození se nedá vůbec řídit)

Jakou rukou hážete model

Zkušenosti místních

Protože mě stále trápí možnost hodu Luňáka z ruky na svahu, tahal jsem dnes na letišti rozumy z Jirky, který kdysi postavil VSO 10 o rozpětí 5m. Model prý měl 7 kg a šel krásně házet.

Jak velký model lze tedy vypustit na svahu z ruky?

Otázkou je, jak velký model půjde ještě na svahu vypustit z ruky, aby to neskončilo jeho havárií. Podstatné jsou přírodní podmínky. Tedy strmost svahu, jeho převýšení a charakter terénu pod vámi.

Samozřejmě také záleží na tom, zda je větroň zalétnutý a vytrimovaný a důležitá je také pilotova zkušenost. Je to totiž také otázka nervů.

Určitě je vhodné využít při startu služeb pomocníka. Alespoň při prvních startech.

Malé modely od 1.5 do 3 m a do hmotnosti 3 kg se startují jako každý jiný větroň. Jediným problémem může být konstrukce trupu. Ta by měla umožnit bezpečné uchopení trupu při hodu bez toho, že by vrhač trup prsty promáčkl. Modely této velikost lze házet i na mírných svazích se slabším svahovým prouděním.

http://www.tmrcsailplanes.com

Větší modely 3 - 4 m rozpětí a hmotnosti do 4 kg již činí problém udržet ve větru jen jednou rukou držením pod trupem. Je třeba si pomoci druhou rukou, která drží náběžku jednoho křídla a drží balanc. Hod takového modelu však nečiní potíže.

Modely 4 - 5 m rozpětí 5 - 8 kg těžké se už nejenom při startu obtížně drží ve větru, ale je obtížnější jim udělit hodem dostatečnou rychlost. Nejde už je proto házet na mírném svahu se slabým svahovým prouděním. Za silnějšího větru a na svahu který dobře nosí není hod problémem. Model lze do větru "položit".

Ukázky startu těžkých modelů na svahu hodem z ruky

Modely větší než 5 m s hmotnostmi přes 10 kg je už na našich běžných svazích obtížné startovat. Takové modely lze vypouštět na opravdu strmém a dostatečně dlouhém svahu hodem "dolů". Že jde hodit opravdu velký model a to dokonce vlastními silami dokazují tyto fotografie z létání v průsmyku Hahnenmoos. Model má 7 m rozpětí a hmotnost 15 kg.

http://www.scalesoaring.co.uk

Lepší jednou vidět než 10x slyšet!

Je to otázka nervů a člověk se musí otrkat. Pokud je model zalétnutý a vytrimovaný, krásně se do větru posadí a letí chvilku sám jak po kolejích. Na chycení kniplů je dost času. Někteří si vysílač položí do trávy před sebe. Když to člověk umí a má pevné nervy, položí takto do větru velký větroň i na méně strmém svahu. Jako pán, který takto položí do větru 22 kg těžkého Kestrela.

U velkého a těžkého modelu je dobré využít pomocníky, kteří zajistí balanc modelu v přízemní turbulenci:

Létání s velkým větroněm

Filmeček pěkně ukazuje, co obnáší provozování velkého větroně na svahu. Pro hod je třeba odvážný a odhodlaný muž, majitel musí "mít koule", aby zvedl tak velký větroň ve větru nad hlavu, rozběhl se a hodil. Pěkně je vidět, že model se usadí ve větru a pilot nemusí horečně lovit kniply vysílače, letadlo chvilku letí spořádaně samo.

Když už je letadlo ve vzduchu, letí majestátně. Je vidět jeho setrvačnost, "držet takové letadlo na kniplech" je zážitek. Musí se lépe kalkulovat pohyb letadla nad prostorem svahu, musí se lépe kalkulovat energie stroje, když to fouká tak na hraně, nejde s takovým strojem plácnout kamkoli, když vítr zvadne, jako s menším modelem. Když to nosí je létání s tak velkým větroněm v úrovni očí radost.

Start velkého těžkého modelu gumicukem

Tomáš Fiala používá 7 m gumy ø15 mm a 15 m šňůru. Gumu kotví do V. Katapult popsal na stránkách některého z našich modelářských časopisů. Model startuje ze země. Natáhne katapult a zajistí v natažené poloze lankem zaháknutým v pedálu. Připojí model, postaví se za něj, sešlápne pedál a model se rozjede a odlepí ze země. Podobné zařízení he popsáno zde: http://www.scalesoaring.co.uk .

Já používám gumu z gumicuku Maxi nataženou do V. Bez lanka. Startuji tak Luňáka, 4 m rozpětí, 7.5 kg. Háček mám umístěný tak jak bývá běžné pro starty na gumicuku nebo navijáku: Háček. Model hážu z ruky.