Postřehy pořadatele RETROKLÁNÍ 2012

Erik Herudek, HEXEmodel

Máme za sebou první ročník setkání, kterému jsme od počátku nastavili jisté, řekněme, “provozní podmínky”. Setkání bylo tříkolové od května do září 2012. Dnes budu za pořadatele bilancovat, co se nám povedlo a co třeba ne.

kliknutím zvětšíte

Začalo to květnem. Přípravy probíhaly s dostatečným předstihem, takže v páteční den, den srazu, vše od přípravy plochy, stavby stanu až po tisk diplomů proběhlo hladce. Dorazil přesně nahlášený počet účastníků, nikdo nás nečekaným příjezdem nepřekvapil. I na tuto eventualitu jsme byli připraveni. Co nám vyšlo nejlépe, bylo počasí. Posuďte sami slovy klasika. Teplota, tlak, rosný bod: 30°C, 1032 hPa, 38%.

Na první klání jsme trochu „zjednodušili“ létací podmínky, aby to nebyl hned od počátku nějaký nepřijatelný dril. Nechtěli jsme, nechceme a nebudeme z toho chtít „soutěž“, kde bychom bazírovali na dodržení bodu 3.2.1 – „Časoměřič drží stopky v levé ruce a ovládá tlačítko START/STOP bříškem palce. Pokud ne, je pokus neplatný a o opakování startu rozhoduje startovní komisař“. Doufám, že všichni pochopili nadsázku. Nic takového v pravidlech není. (Pravidla k přečtení zde: Pravidla Retroklání.pdf

No a v čem bylo hlavní zjednodušení? Výška vypnutí. Nechali jsme ji libovolnou. Kam koho byli vlekaři schopni vyvléci, tam se vypnul. Přistát v limitu 10 minut z jakékoliv výšky pak bylo na umění pilota, jak si kdo se svým strojem opravdu rozumí. Na dalším klání jsme již vlečné vybavili výškovým zařízením a vše proběhlo vzhledem ke psaným pravidlům regulérněji a bez protestů.

Výjimka v použitém sportovním nářadí udělena nebyla. Opravdu chceme podporovat klasické konstrukce. Umožnili jsme pro první ročník startovat více pilotům s jedním strojem dle pravidel. Příští rok toto už pro navýšení rozmanitosti startovního pole umožněno nebude. Kluky vesměs známe, s jejich stroji se vídáme vícekrát za rok, tak nebyla ani potřeba prověřovat konstrukci modelů. Čím starší předloha, tím větší důvěra v onu klasickou stavbu.

Protože jsem jen jako čtenář bez účasti pročetl některé diskuse k tomuto podniku – RETROKLÁNÍ, uvědomil jsem si hlavně dvě věci.

Ta první je neochota se informovat a získat informace dopředu. Ne vše musí být s úvodního slova o chystané akci srozumitelné a dělají se z toho závěry, které mne samotného překvapily. Maximálně na dotaz můžete dostat zápornou odpověď, ale to je tak asi všechno.

Někdo na diskusi nadhodil „přísnost“ pravidel pro RETROKLÁNÍ. Byly diskutovány požadavky na vybavení kokpitu a maketu pilota. Nikde jsem se o takových podmínkách v pravidlech nedočetl. Nevím, kde dotyčný na takovou věc narazil. Ano, jsou tací, kteří se tím baví a dotahují své modely až do takových detailů. Je to obdivuhodné, krásné, inspirující. Ale na celkové bodové hodnocení to nemá vliv.

Elektromotor v čumáku rovněž není zakázán. Jen se sundá vrtule, my chceme startovat pouze aerovlekem. Sám si takový model pro příští sezónu připravuji.

Ta druhá věc je, cituji: „Počet účastníků vypovídá asi nejvíce o tom, že to je daleko.“

Co je daleko? Tady mi to zavání kolegové nevraživostí k jiným krajinám naší republiky než je Praha a její okolí! Kam nedojedu za 1 hodinu je už daleko?!? Počet účastníků vypovídá jen o tom, že je toho více ve stejném termínu na různých místech. Ano, kdo je čemu blíže tam se asi pravděpodobně rozjede, to je u mne logické. Dále je pro mne logické, že když jsem ze Severní Moravy, tudíž si akci zorganizuji na svém letišti a ne někde u Prahy. Omlouvám se těm, kterým to logické nepřijde.

Nikdo nikoho nic nenutí! Vznikla skupinka, která je tomu nakloněna. Chci se přidat? Něco pro to spáchám. Třeba že i pojedu na druhý konec republiky. Nechci se přidat? Nemusím! Kdo mne nutí? Setkání různých druhů je spousta. Teď koncem roku vznikla na to naše RETROKLÁNÍ v Holešově velmi obdobná akce. Ta je bez jakéhokoliv omezení. Od dřeváků až po uhlíkové speciály. A je to o 60 km blíže!!! ? S Jirkou Chvátalem máme domluveno možné prolnutí akcí v příštím roce. Obě akce potřebují vlekaře. Vyhodnocení je pak individuální.

Co jsem výše popisoval, uvedu s dovolením na svém příkladu. Již třetím rokem jezdím na RETROPLANE. Tam jsou ještě přísnější pravidla a nikdy mně nikdo nevyhodil, protože nemám vybavenou přístrojovou desku, že tam nemám pilota, že mám potah SOLARTEX, že mi koukají plastové šrouby a serva, že nenaháním křidélka přes lanka jako u originálu atd. To není předmětem diskriminace. Víte, kolik z nich tam má na finální povrch olaminovaný trup? Cha! Ale jádro je konstrukční! Přepážky, lišty, balsový potah! Z těch fór mi vyplynulo, že si někdo myslí, že nepoužíváme moderní technologie pro stavbu. Já rozhodně nelepím kaseinem ani klihem . Já si navrhuji a vyrábím modely, abych si s nimi pokud možno co nejvíce užil. Takže je osazuji moderními profily, které k tomuto prožitku bezpochyby patří. Nechceme laminátové trupy a polystyrénové křídla. Blaník L-13 v žádném případě nemusí být z „alobalu“ jak jsem si někde přečetl na těch fórech. Když to někdo postaví z balsy, překližky, proč ne. Když to někdo postaví z toho alobalu SUPER, SUPER, SUPER

Tak to jsem odbočil, zpět k událostem RETROKLÁNÍ. Co se nám nepovedlo? Podle fóra už od začátku nic, ale to už ironicky rýpu. Omlouvám se ?. Nepovedlo se ideální rozložení termínů. Prostřední klání jsme napasovali do prázdnin, ale to bylo mrtvo. Prázdniny nebrat. Pak už termínů moc nezbývalo a jakýkoliv jiný víkend se dá někam na leteckou akci vyrazit. Nezbývalo než něco zvolit. A už to bylo.

Nechcete to někam přeložit?
Nechceme. Je nutno si vybrat kam kdo zabrousí. Jinak bychom to nemuseli vůbec pořádat. Není prostor, bohužel.

Proč toho máte tolik?
Protože to chceme pořádně otestovat a více je někdy lépe než méně. Co bychom si mysleli, že je OK, tak by příště mohlo vadit. Už teď vím, že příští rok to bude jednou nebo maximálně 2x. Pochlebovačně řeknu – dobrých setkání není nikdy dost.

To já tam musím přijet 3x?
Nemusíš. Do celkového pořadí se výsledky se průměrovaly ze všech tří klání. Skoro na bedně stál Kamil Tomanec a ten byl jen jednou v září. Dobrý výsledek na první šus. Ano, dálka asi rozhoduje, u mne taky.

Co se nám povedlo? Ten zbytek přece. Bez nehod, večerní sezení s rodinami, dobrá pečená kolena, pizza, pivečko, sranda ze sebe samých. Viď Petře Mikolášku?

Jak jsem se již zmínil, tak druhé klání jsme „vypustili“ z prázdninového termínu, a protože bylo v tom květnu tak nádherně a šlo nám to od vysílačů pěkně zlehka, odlítali jsme po dohodě druhé klání zároveň s prvním.

Na Září nám tedy zůstalo třetí, závěrečné, klání a celkové vyhodnocení akce. Před započetím celé akce, kdy to bylo ještě v plenkách, jsem zvažoval jestli do toho tahat i ceny pro účastníky. Nějaké poděkování by se hodilo, že vážili tu cestu k nám. Nakonec jsem oslovil blízké okolí a překvapila mne kladná reakce podpořit toto setkání. Děkuji tímto za příspěvky jakéhokoliv ražení, které jsme mohli využít.

OBEC Bolatice, diplomy, upomínkové předměty
HAWLIK a synové, finanční podpora
FIALA Propellers, každému vlekaři na každém klání vrtule dle jeho typu motoru!
MASONA, dlouhodobý pronájem letištní plochy, uzenářské výrobky
Krby a Kamna Šimeček, hliněné plakety s logem RETROKLÁNÍ, dřevo na táboráky a logistiku
HMODEL, Epoxidová pryskyřice, servokabely
PVMODEL, vteřinová lepidla
HEXEMODEL, stavebnice větroně Grüne Post

Musím poděkovat samozřejmě kolegům z našeho klubu za bezchybný servis v zákulisí, našim drahým polovičkám za večerní kávu a bábovky všech náplní.

Když to tak po sobě čtu, nic z konkrétního létání jsem nepopsal. Že Akela od Miloše Vaculíká skvěle, že Honza Vališ tahal s ZDZ80 19kg Minimou Luďka Kokeše, že jsem kvůli rušení na svíčce motoru málem zrušil vlečnou, že Milan Cvenar lítá s Brygadýrem mezi stromy a vlečným lankem lítá kolem nosu Kamila Tomance, tak to se nedá popisovat. To se musí zažít!

Za pořadatele LMK Bolatice, divize RETRO Erik Herudek