Letecký den

Babice 2009

Ráno se budím do deště. Přijíždí místní a přiváží nám informace o předpovědi počasí. Celý den déšť, déšť, déšť. Babickým se s každou hodinou rozplývá možnost, že se jim práce investovaná do příprav vrátí.

Kolem oběda to vypadá chvilku lépe, dokonce se se ve vzduchu objeví jeden model a tak čtyři pět diváků něco vidí. Dokonce je slyšet i komentář Vráti Rejdy. Za chvilku ale zase přší. Plachty přikrývají eroplány a my zalézáme do karavanů. I na topení dojde.

Obloha kolem dokola nám nedává žádnou naději. Co chvíli někdo volá, zda má přijet, jak je na letišti a naše odpověď je stále stejná: "Tady je krásně, práší se tu za kánoí!" Hodiny běží, někteří balí a opouštějí letiště. Není to však jednoduché. Kola aut kloužou na promáčeném terénu a louka se s každým autem proměňuje v bahniště. Místy jsou na louce úplná jezera a voda přitékající či spíše přetékající z vedlejšího pole zalévá i vzletovou dráhu.

Až po čtvrté odpoledne se na jihozápadě objevuje světlo a déšť ustává. Plocha je spíše vhodná pro hydroplány. My jsme ale nadržení, část dráhy je skoro bez vody a tak vytahujeme letadla zpod plachet.

Když stáhnu z Foxe plachtu, vidím, že je celý mokrý. Utírám z křídel vodu a kontroluji vnitřek trupu. Dřevěné přepážky jsou suché, na přijímači nevidím žádný kondenzát. Zkouším rádio a jdu na start. Jirka mě táhne se svojí "Vlečnou" pod černou oblohu a Vašek Kolář na mě pokřikuje: Výkrut, výkrut!". Otáčím Foxe na záda, za chvilku na břicho, potom zase na záda. Mraky jsou naštěstí vysoko a tak jsme za chvilku dobře v pěti stech metrech.

Byl jsem zrovna na zádech, když jsem začal viset pod vlečnou a tak jsem se vypnul. Otočil jsem se do normální polohy a najednou naplno potlačená výškovka a brutální obrácený půlpřemet. Otočil jsem se půlvýkrutem zase do normální polohy, ale za chvilku už zase šla výškovka do potlačení. To už jsem řval: "neřídím". Model byl asi ve 400 - 450 metrech a tak 500 - 600 metrů daleko po zemi. První, co mě napadlo, že nemám z nějakého důvodu dosah. Zase to přešlo půlpřemetem na záda s velkým nárůstem rychlosti. To už mě napadlo, že by mohlo jít o nějaký problém jen s výškovkou - panty nebo táhlo a tak jsem chvilku letěl na zádech. Potom jem to zase otočil křidélky do normální polohy a snažil se letět k sobě, abych byl blíž kvůli dosahu. Potom zase tvrdé potlačení. Tak jsem raději letěl na zádech a v cca 50 m se mi zdálo, že už to poslouchá v delších intervalech (dosah? rušení?) a tak jsem to půlvýkrutem zase přetočil do nornální polohy. A potom zase natlačení do střemhlavého letu. To už jsem vnímal věci na zemi a přímo pod letadlem stály na silničce podél letiště dvě auta a vedle nich lidé. Viděl jsem, jak model letí někam do nich a hned jsem věděl, že těch 6 kg letí alespoň 150. Potom střet se zemí, chvilku ticho a potom k nám doletěla silná rána! Uvědomil jsem si zpětně, že byl vidět i "rozprsk" modelu. Naštěstí to padlo ne 200 m daleko, kde byla ta auta a ti lidé, ale ještě o dobrých 200 metrů za nimi. Letiště bylo zatopené vodou a pole, kterým jsem šel bylo jedno velké bahno. Veliká díra po špici trupu, ohlá 16 mm ocelová kulatina v křídle, nic na modelu není celé. Když jsme to donesli na letiště, srotili se všichni a mudrovali. Padaly rady typu: "Necháš si poslat trup, kabinu, křídlo ..." nebo: "Tohle v přípravku vylaminuješ, sem foukneš pěnu, tady to vyřízneš, ..." (možná to půjde spravit. Zatím je to v pytli dole v dílně zablácené).

Mě ale víc zajímá co a proč se stalo. Na zemi vše chodí.

• porucha serva? - rychlé vyjetí do jedné krajní polohy, chvilku nic a potom normální funkce - asi ne
• táhlo výškovky? - vypadlé táhlo na servu? bovden v tahu na potlačení, v tlaku na natažení - ne, když to šlo, tak jsem normálně letěl
• panty? povysouvání pantů by opravdu způsobovalo větší a větší potlačení, ale model šlo chvílemi normálně řídit a byl v té chvíli vytrimovaný
• rušení? to by se projevovalo na více funkcích a tohle se asi projevovalo jen na výškovce (fakt nevím, jestli i do ostatního funkcí to hrabalo, ale spíše ne)
• výpadky napájení? - asi ne, ujížděla by i jiná serva
• snížený dosah? - asi ne, frekvence výpadků řízení byla cca stejná, i když jsem se přiblížil výškově i vzdálenostně
• vysílač? vlhko ve vysílači - při kontrole vše chodí jak má

Takže dohadů plno, závěr žádný. Tip mám na tu vodu zkondenzovanou v kabeláži nebo v servu výškovky.

Nejhorší byl pocit, jak se to řítí vzduchem a já na to nemám moc vliv. A ten Fox se střemhlav rozjíždí opravdu pekelně. Byl jsem rád, že to nebylo v průběhu létání před diváky!

Trosky jsem uklidil a létání pokračuje. S trpkým usměvem se mi vybavuje věta Vaška Koláře, kterou jsem od něj slyšel, když jsem ve čvrtek přijel: "Jedno letadlo na čtyři dny?! To je málo!" Teď mám čas věnovat se filmování a focení. A fotit a filmovat je co:

kliknutím zvětšíte

Zde je video: !href v_to_water error:SUBJECT not found!
Pusťte si zvuk do sluchátek!

Večer se udělalo pěkné světlo a tak se snažím o nějaké efektní fotky a filmové záběry.

Jdu daleko za konec dráhy a s "dlouhým sklem" filmuji vzlety modelů. Vlečná letí přímo na mě! Už už by se měla zvedat, ale letí stále kousek nad zemí! Otvírám druhé oko, abych mohl situaci lépe komtrolovat, než jen pohledem skrz hledáček. Vlečná se konečně zvedá do nějakých čtyř pěti metrů, ale velkého Foxe, co letí za ní, vidím v hledáčku stále těsně u země. Nečekám na nic a padám dozadu. Vlek mě těsně přelétává a já cítím, že sedím zrovna ve vodě. Když jdu klukům vynadat, tak slyším: "My jsme se vsadili, jestli tě položíme na zem!"

Létá se ještě v půl desáté! Ale to už s modelem s LEDkami na křídle i trupu.

(zveřejněno na stránce Babice 2009)