"Náhradní model"

V sobotu ráno foukalo na Ranou. Už jsem chtěl burcovat kamaráda, že pojedeme s Foxíky na svah. Ale hlodal červíček pochybností, jak se to vyvine. Blbě! Stočilo se to k jihozápadu Ještě že jsem neburcoval. Už jsem viděl, jak sedíme pod boulí a nadáváme. Kamarád na to, že "by se moc nestalo, určitě bychom měli náhradní modely a létali bychom s nimi". A já si uvědomil, že žádný "náhradní model" na svah místo velkého těžkého větroně nemám a že už mi už mnoho měsíců zahálí v dílně pod stropem pověšený Ocelot!

Dopoledne jsem věnoval dokončení jeho oprav a odpoledne jsem s ním vyrazil na letiště zalétnout ho. Přijímač jsem spároval s kamarádovým Opticem.

Na letišti jsem chtěl dovážit, ale jak jsem z něho v dílně sundaval "stoletou" špínu acetonem, smyl jsem si i značku těžiště. Takže vyvažuji odhadem a jdu na zálet.

První hod končí ve vysoké trávě deset metrů přede mnou. Nestačil jsem potáhnout. Trimuji trochu těžký na ocas a hážu. Teď už odletím nad loukou před sebou celé kolečko, ale musím dost tahat. Vyndavám tedy nějaké olovo. Další let už Ocelot po hodu nabere nějaký metr výšky a já v pohodě vykroužím nad loukou celou osmu. Nad loukou to noss, ale abych se chytil v termice, na to by bylo třeba dalších deset metrů výšky. Měl jsem vzít gumicuk!

Ještě asi desetkrát jsem si Ocelota hodil a připomněl si, jak se krásně vodí, jak je obratný. A i při hodu z ruky jen tak nad louku jsem zase slyšel svistot jeho křídel. Těším se na svah!

(zveřejněno na stránce Létání s Ocelotem)