Pátek

Včera bylo na termické létání ideálně, dneska je to hodně rozfoukané. Ale je krásně, po týdnech nezvykle chladného počasí opravdové léto. Šel jsem s Lentusem za humna.

Přes oběd jsem nabil a těsně po třetí už jsem stál na louce.

Vítr od severu proti loukám a řady křoví napříč podporují trhání bublin, celkem snadno nabírám výšku. Jen ty bubliny s větrem kolem 5 m/s letí hrozně rychle dozadu . Mohl bych v nich točit za sebou po větru, ale nevidím tam, kolem sebe mám louku, okolo ní stromy a křoví a to ostatní je za horizontem.

Problém je také viditelnost modelu. Slunce je vysoko a ve vzduchu je lehký zákal, letadlo ve 150 metrech chvílemi úplně mizí. Sousedi, kteří na mě halekají z křižovatky, nechápou, že se na ně ani nepodívám, že nemohu z letadla spustit oči. Po hodinovém letu unaven mžouráním na model sedám. Ve výšce nad 50 metrů by se dnes ve stoupáku chytila i vrata od stodoly.

Jdu znova na půl sedmou s tím, že slunce už tak nebude prosvětlovat vzduch. Skutečně je to mnohem lepší. Kupodivu pořád fouká a pořád to nosí, ale už zdaleka ne tolik, jako po té třetí. Když je teď na model lépe vidět, mohu z natočené výšky letět dál dopředu až nad svah nad vesnicí pod námi. Tam už je to tutovka, svah letadlo ve sto metrech dál zvedá a mohu přetrimovat na vyyšší rychlost. Jen nejsem zvyklý po zimě létat tak daleko, letadlo je 500 metrů ode mne a problém to je spíše psychologický než "oční", musím se soustředit a vědět pořád, kam letím, v jaké je letadlo pozici. Občas letadlo v zatáčce úplně zmizí a chce to udržet se klidný a vteřinku dvě si počkat, až se zase objeví.

Sedám, když je slunce těsně nad horami. Z baterky jsem skoro nic nevytáhl, mohl bych tady létat až do setmění, ale žene mě domů hlad.

Doma mě čekalo pomalu pečené maso od souseda, mňamka. No není ten život krásný?!

Filmeček

(zveřejněno na stránce Létání s Lentusem)