To se mě nemůže (zatím) stát! 
V následujícím povídání si řekneme, jak se dostat z termily. Jak dostat model ztrácející se ve výšce nad námi zpátky na zem a nejlépe v celku.
Záčátečník, který ještě neokusil pocit, kdy model, který dosud v klouzavém letu mířil nezadržitelně k zemi, najednou začne s okolním teplým vzduchem stoupat nahoru, si starost, jak dostat model bezpečně dolů na zem, nepřipouští. Marně se dosud snaží termiku najít a udržet se v ní.
Jednou to ale přijde a váš model začne stoupat a nabírat výšku. A může se vám třeba hned napoprvé napodruhé stát, že stoupání bude tak vydatné, že z 50 metrů bude najednou 100, za chvíli 200 a za chvíli už z modelu bude malý křížek na obloze. Na to totiž nemusíte být mistry v létání v termice.
Pěkně o tom psal třeba Jakub Ježík na flying.isgreat.org:
Při dnešním poletování to fakt nosilo. ... Řekl jsem si, že nastoupám nějaký ten metřík ... jsem stoupal a stoupal a sledoval kluky, jak se placatí se svými éry hluboko pod tím mým, což mě samozřejmě naplňovalo pocity uspokojení. Pak jsem si ale najednou začal uvědomovat, že jsem už opravdu vysoko a že by bylo záhodno začít myslet na návrat. Začal jsem tlačit, éro nabíralo rychlost ... éro bylo ale čím dál menší ... výškovky, která při vyšších rychlostech ráda občas flutteruje. ... mírně ale nekompromisně a vytrvale jsem nakláněl čumák k zemi. A najednou slyším známý a nepříjemný třepotavý zvuk ... ... začínám panikařit ... znova flutter ... nepoznám, jak rychle letí a jestli klesá nebo stoupá ... bylo pro výškovku osudné. Rozpadla se. ... začíná nekontrolovatelný pád.
(zveřejněno na stránce Ven z termiky)