Natáčení modelu svépomocí

Pokud člověk potřebuje zdokumentovat let svého modelu a nemá k ruce kameramana, potřebuje kameru na stativu nebo na vlastním těle, tělo pilota je vlastně také takovým stativem.

• kamera na stativu - musí být dostatečně daleko, je problém nevyletět ze záběru, kamera se špatně ovládá, musí se chodit sem a tam
• kamera na hlavě - otáčením hlavy za modelem se drží model v záběru kamery, krátké pohledy pilota jinam rozbíjí záběr
• kamera na palcovém vysílači - mohu "mířit" vysílačem s kamerou na model, blbě se přitom soustředí na vlastní let
• kamera na hrudním držáku - vyžaduje otáčet se za modelem celým tělem, oproti záběru kamery na hlavě jsou záběry klidnější, kamera nevidí, pokud zaletíte modelem nad sebe

Kamera pro samonatáčení musí mít dostatečně široký záběr. To splňují tzv sportovní kamery. Ty mají výhodu i v malé velikosti a váze. Širokoúhlost ale znamená, že když se model jen málo vzdálí, jeví se v záběru neúměrně maličký. Kamera pro natáčení modelů v letu musí mít dostatečně kvalitní optiku, vysoký datový tok záznamu, velké rozlišení. Když kamera tyto parametry nemá, vzdálený model bude chvilkami "mizet" nebo z něho bude nečitelný flíček.

Velké rozlišení umožňuje taká přiblížení model v postprodukci výřezem záběru. Natočený materiál by tedy měl umožňovat udělat ve střižně výřez, zazoomovat.

Pro čitelnost záběru je důležitá účinná a dobře vyladěná stabilizace obrazu. Stabilizace potlačí drobné pohyby hlavy a stabilizuje horizont.

(zveřejněno na stránce Natáčení modelu svépomocí)