Pozor na palubní desku

Palubní deska je pro fotografa zrádná věc. Je většinou natřená tmavou barvou. Je hůř osvětlená přirozeným světlem než okolí letounu. Z toho plyne, že pokud je palubní deska v záběru, bude se snažit automatika fotoaparátu nebo kamery nastavit expozici tak, aby v záběru bylo něco z palubní desky vidět.

Jak to potom dopadne je vidět na snímku.

Obloha je přepálená a letadlo vepředu je špatně čitelné.

U fotoaparátu si lze expozici pohlídat namáčknutím spouště s fotoaparátem namířeným ven z kabiny a potom se vrátit k zamýšlené kompozici s uzamčenou expozicí, ale u kamery to nejde. U kamery to lze vyřešit tak, že ji umístíte v kabině výš. Tak, aby palubní deska v záběru zabírala menší plochu. Automatika potom záběr udělá podle části scény, která je pro diváka zajímavější. Záběr potom vyjde takto:

Část palubní desky nebo kousek rámu kabiny by ale v záběru měl být vidět, aby měl divák pojem o směru záběru a poloze letadla (stejně poslouží konec křídla).

Při takto pojatém záběru nebudou čitelné přístroje na palubní desce. Je ale lepší na chvíli s kamerou sjet dolů na palubní desku a umožnit divákovi přečtení přístrojů a potom se vrátit ke snímání výhledu z kabiny, než mít minutový záběr, na kterém není nic z okolí letounu pořádně vidět.

Samozřejmě je nejlepší si nějak zařídit, aby vyšla expozice výhledu z letadla i interiéru současně. K tomu stačí sy vyčíhnout okamžik, kdy jde světlo zezadu a přisvětluje nám palubní desku.

Někdy lze dobrého záběru docílit ručním nastavováním expozice. To ale vyžaduje klidný let. Ve sportovním letadle ale na nějaké nastavování moc času není.

Poznámka: na fotografiích jsou snímky vystřižené ze záznamu kamery.

(zveřejněno na stránce Fotografování (filmování) z letadla)