Na silnici

Nedělní ráno. Na odpoledne máme s kluky domluvené létání na rybníku, já chci ale zkusit taky létání na kolech! "Přezouvám" tedy z plováků na kolový podvozek a ještě než se všichni vyvalí z postelí, jedu si zalétat s Timberem na starou opuštěnou silnici.

Demontáž plováků a montáž kol je záležitost na pět minut. Letištěm mi bude kus asfaltové silnice na výsypce, silnice odnikud nikam, kde nehrozí, že se objeví nečekaně auto. Asfalt perfektní, několik metrů široký, jen za jeho okrajem je terén pro letadlo tohoto rozměru trochu nevlídný. Velké kameny, tvrdé vyschlé stopy po náklaďácích.

Hned po přidání plynu a rozjezdu na první vzlet jsem si vzpomněl, co mě u těchto malých modelů vadí. Je to ten hrozný zvuk jízdy po tvrdém povrchu. Je to jako když náš kluk táhl po sídlišti za sebou plastovou Tatru. Ve videu, co jsem sem přiložil, je to dobře slyšet. Rachtání celého letadla, každý kamínek je slyšet. A nepomohou tomu ani mechová kola! I letadla, která vypadají maketově, tohle hrozně shodí.

Druhý nepřítel "asfaltového" létání je citlivost řízení na směrovku. Stačí jeden nepřiměřený nebo opožděný zásah do směrového řízení a ostruha pošle letadlo nemilosrdně mimo silnici. Je to při vzletu i při dojezdu při přistání. To se na trávě neděje. Hodilo by se mít ostruhu ovládanou jiným servem a pro vzlet a přistání zmenšit její výchylky.

V tomto videu jsem sestříhal "neúspěchy":

Tady jsem dal to povedenější:

Ve videu to vypadá jako bezvětří, ale pofukovalo kolmo na moji dráhu. Vítr slabý do dvou metrů, ale na tom asfaltu mi to přidělávalo dost práce. Když to shrnu, tak na asfalt už se s tímhle letadlem nepohrnu!

(zveřejněno na stránce Létání s Timberem)