Samokřídla, bezocasé letouny, létající křídla ...

Samokřídla, též bezocasé letouny, bezocasníky nebo létající křídla, anglicky tailless, flying plank, německy nurflügel.

Myšlenka bezocasého letadla provází vývoj letadel po celou historii letectví. Podstata myšlenky je jednoduchá. Letadlo tvořené jen křídlem bude mít vyšší výkony než letadlo, kde trup a ocasní plochy přispívají k odporu letadla. Bude stačit méně materiálu k jeho stavbě, bude mít menší hmotnost.

Letectví je však velmi konzervativní obor, zejména se svými požadavky na bezpečnost a tak se samokřídla uplatňují jen někde.

Problémem samokřídel byla řiditelnost a stabilita. Vývoj přinesl autostabilní profily, které umožnily konstrukci výkonných strojů, vývoj přinesl aktivní řízení za pomoci stabilizačních systémů řízených počítači. U dopravních letadel určených pro přepravu cestujících je problémem zajistit cestujícím kontakt s vnějším světem a také jejich umístění v centroplánu daleko od podélné osy. Cestující špatně snáší větší náklony letadla a u samokřídla se k tomu při náklonu přidá značný svislý pohyb sedačky cestujícího.

Vývojem bezocasých letadel se zabývali zejména:

• Lippisch
• Dr. Reimar Horten, Walter Horten (IV ,IX)
• John K. Northrop (B-2)
• Charles Fauvel Charles Fauvel (1904 - 1979)
• Stefan Brochocki (Canadair Ltd, BKB-1)
• skupina Akaflieg (SB-13)

(zveřejněno na stránce Samokřídla)