S někým se prostě domluvit nejde

Na 1. setkání maket historických větroňů v Rokycanech byl i Jindra Müller ze Senohrab. S krásnou Ka 8b. Jindra staví pěkné eroplány i s nimi pěkně létá.

Bohužel se s ním nedá moc domluvit na nějakých pravidlech. Když se řekne: "Budeme létat od téhle lajny na sever.", tak můžete vzít jed na to, že Jindra bude kroužit s pětimetrovým větroněm v termice 10 metrů nad vašimi hlavami od lajny na jih! Když ho upozorníte, tak má vždy odpověď: "Když já tady mám stoupák!"

Zrovna tak v Rokycanech. Nad dráhou prolétávají dvě vlečne opakující přiblížení na přistání a v cestě jim krouží Jindra! Vlečné na poslední chvíli uhýbají, Jindra krouží dál. Je tam přece stoupák!

Když jde na přistání, nesedá jako všichni na travnatý pás před námi do volné plochy. Jeho větroň na finále mizí za našimi zády a sedá mezi na ploše odložená letadla za námi a stánek s klobásami. Když se ho zeptáte proč, odpoví: "Nikdy se nic nestalo."

Dříve bylo takových neukázněných lidí více, dnes už je to jen Jindra Müller. Nevím proč to dělá, proč se nemůže přizpůsobit dohodnutým pravidlům. Mám podezření, že to dělá jen z plezíru a že se rád hádá. Zatím nikomu nic nerozbil ...

(zveřejněno na stránce Úvahy, poznámky)