Druhé polítání více než po měsíci!

Venku je den jak vyšitý. Po obloze plují mráčky. Ani se nechce věřit, že na druhém konci republiky někdo bojuje s vodou.

Včera jsme den věnovali první společné vyjížďce na kole. Dnes jsem připraven jít létat. Už je to zase více než měsíc, co jsem byl létat naposledy. Ta zima byla opravdu dlouhá!

Zatím, co včera foukalo hodně a jízda na kole zpátky domů proti vštru byla dost nepříjemná, dnes je jen slabý větřík. Zkusím nový terén - Strážky.

Mimo standardního vybavení (Ocelot, vysílač,foťák) si beru ještě mapu. Abych místo našel.

Místo je severně od Ústí nad Labem. Do mapy stačilo kouknout jen jednou. I ve Strážkách jsem hned napoprvé trfil odbočku z hlavní. Na konci cesty vesnicí projíždím prázdnou silážní jámou a auto chci dat na přilehlou louku. Ale kola se hned propadají do měkkého terénu a tak neriskuji a nechávám auto stát na dně silážní jámy.

Vybaluji a prohlížím svah. Na mapě to vypadalo jako krpál, ale teď ve skutečnosti vidím mírně svažitou louku, která se pod lesem láme do nepříliš velkého stoupání. Koukám na výškoměr: 360 m. Vyrážím po louce směrem ke svahu pod lesem. Půda je rozrytá od myší a krtků a musím pečlivě vybírat kam šlápnu. Teplo dělá své. Všude je bláto.

Za chvilku jsem pod lesem. Výškoměr ukazuje 400 m. Převýšení vůči okolnímu terénu je tedy 40 m, z toho strmější část svahu má asi 20 m. Fouká od jihozápadu 2 - 3 m/s. Na svahování to není, ale dá se nad ohřátou loukou tu a tam chytit termika.

Dělám několik maximálně pětiminutových letů. je to spíš o procvičování pravé ruky.

Mezi tím se kochám výhledem do kraje. Je odtud k přehlédnutí celé Středohoří, kus Krušných hor i města mezi nimi.

Bohužel po asi hodině slunce zakryje dlouhá řada mraků a vítr i termika ustává. Sedím na zemi (už se to dá!) a čtu si časopis. 18 stupňů. Zavidím káňatům, která řádí ve stoupácích vysoko nad lesem za mnou. Jednu chvíli jich za mnou krouží 7!

Zkouším ještě nějaké hody, ale už je to jen na jednu dvě osmičky a na zem. Nenosí to. Vysílač už toho má taky dost. Stále jsem nevyměnil baterky a tak plně nabitý vysílač už po hodině pípá.

Jedu tedy domů. Loučka je to pěkná a je to dobrý terén pro zaklouzávání nových modelů nebo pro výuku začátečníka. Musím se sem vypravit, až se vše zazelená.

Při ukládání Ocelota do auta si říkám, že ho buď musím trochu vyspravit, nebo pořídit něco nového. Už chudák drží pohromadě jen silou vůle.

(zveřejněno na stránce Létání)