Pokrok

Když jsem v Miskovicích sledoval létání ostatních modelářů a cestou domů o tom přemýšlel, uvědomil jsem sim, jaký úžasný pokrok modelařina za těch posledních pár let udělala.

Alespoň v mých očích. Nemyslím jen to, že dnes létají modely poháněné elektromotory tak, jako dříve mohly létat jen modely se spalovacími motory. Ani to, že jsou dnes k dispozici dokonalejší vysílače a plno dalších elektronických hejblátek.

Dříve byly na letištích k vidění hlavně různé účelové stroje lépe či hůře létající. Byly k vidění jednoduché účelové stroje s bedničkovými trupy, ti vylétanější měli nějakého akrobata - laminátový trup, dýhovaná křídla, desítka nebo patnáctka motor nebo nějaký žbrlinkový model typu Diablotin. Letadla podobná skutečným letadlům byla v menšině a často ty modely létaly o poznání hůř, než ty účelové stroje. Když měl někdo nějakou polomaketu nebo dokonce maketu, lišil se většinou od těch ostatních tím, že létal o poznání opatrněji než ti ostatní. Buď proto, že takový model měl horší letové vlastnosti, nebo byl háklivější třeba na přistání než ty účelové, nebo proto, že ten pilot prostě nebyl vylétaný, ptotože místo létání trávil čas v dílně. Často se dali piloti rozdělit na ty, co mají krásné eroplány - polomakety, ale neumějí létat, a ty, co sice mají letadla účelová a často obouchaná, ale létají v klidu, protože jsou vylétaní.

A dnes vidím modely polomakety nebo makety, které nejen že jsou věrné svýnm předlohám, ale i dobře létají a i jejich piloti je vodí s větší jistotou. A není to vidět jen na leteckých dnech. Je to poznat i na klubových letištích. Prostě konstrukce modelů evidentně pokročila a lépe jsou na tom i piloti.

(zveřejněno na stránce Historie modelářství)