První spuštění motoru

Dnes jsem obvolal, objel a oběhl všechny pumpy v Teplicích abych sehnal olej do motoru. Mobil 1 Racing 2T nebo Shell Racing M nebo nějaký obdobný. Všude mají buď minerální oleje nebo oleje polosyntetické a s nižším výkonostním profilem. Jenom u pumpy Esso na Cínovci mají Mobil 1 Racing 2T, ale za 450 Kč. A navíc to je 15 km tam a 15 zpět.

Poslední štací je pumpa Shell, kterou máme 100 m od domu. Paní u pokladny mi cpala minerální M2T - že si ho lidi hodně berou. Vysvětlil jsem jí, že to mám do letadla a že chci syntetický. To ji zaskočilo. Já si mezitím všimnul, že v regálu s oleji jsou brožurky a jal jsem se je studovat. Brožurka byla barevná, byly na ní vyobrazeny závodní motocykly, ale údajů o olejích pomálu. Konfrontoval jsem tedy informace z brožury s popisy lahviček v regálu, ale to jsem narazil zase na staronový problém. Brýle jsou doma a 2 mm vysoká písmenka jsou pro mě nečitelná. Navíc se mi zdálo, že údaje v brožurce nesouhlasí s údaji uvedenými na obalech olejů. Vzal jsem tedy brožurku a běžel domů k počítači, abych na internetu zjistil, co potřebuji.

Doma jsem zjistil, že brožurka je spíše matoucí. Sepsal jsem si oleje, které odpovídají zadání: syntetika, pro spalování v motoru (2T) a výkonostní třída alespoň API TC , JASO FC (čím výše v abecedě, tím lépe - minimálně tedy C).

Zpátky na čerpací stanici. Zde zadaným kritériím vyhovuje jediný olej. 390 Kč! Ale jsme jenom jednou na světě. U pokladny mě čeká ještě malá přetahovaná s prodavačem: "Ale pane, to je plná syntetika!". "Jo jo" odpovídám. "Je to pro dvoutakty." "Ano, to přesně potřebuji." "Ale stojí to 390 korun!!". Vytáhl jsem čtyři stokoruny a myslel na to, že za chvíli tu budu s kanystrem a budu brát benzín za nula nula nic.

Domů pro kanystr. Za chvíli už u stojanu odměřuji 2 litry benzínu. Prodavač požaduje 59 korun a myslí si asi o mě všelicos.

Běžím zase domů. Je po osmé hodině a já musím ještě připravit baterky pro zapalování. Spájené je mám asi za 15 minut, kablík s konektorem za dalších 10. Ale problém nastává se smršťovačkou. Je asi o milimetr užší než bych potřeboval. Hmoždím se s ní půl hodiny! Koukám sklepním okýnkem ven a sleduji, jak se pomalu šeří.

Druhým problémem je čerpání paliva. To vyřešené opravdu nemám. Musím si vystačit se stříkačkou 20 ml. Na namíchání oleje do benzínu to je dobré. Dvě a půl stříkačky oleje do kanystru ( MVVS doporučuje pro záběh namíchat olej v poměru 1:40) jde natáhnou a vypustit do benzínu jednoduše. Ale to tankování do modelu!

Sbalil jsem kufr s nářadím, vysílač, kanystr s benzínem, a trup bez křídel. Vyrazil jsem kousek za město k rybníku Mexiko. To už bylo hodně šero. Ale předem vybrané místo se ukázalo být mimoděk pro tuto akci jako stvořené. Zatím, co jsem vybaloval, zozsvítila se přímo nade mnou lampa. Uvázal jsem trup provazem za zapíchnutý šroubovák. Stříkačkou jsem natankoval polovinu nádrže. Ještě že jsem měl s sebou hadry, protože jsem byl z přepojování hadiček stříkačka - kanystr a stříkačka - nádrž za chvíli od benzínu řádně upatlaný.

Ještě jednou jsem si pod lampou přečetl návod, nastavil jehly podle návodu. Zapnul jsem rádio, protočil motor, zacvaknul sytič a znovu motor protočil. Nasadil jsem si rukavici, zapnul zapalovanání a zkusil motor prohodit. Nic. Rukavice se ukázala nepraktickou. Sundal jsem ji a zkoušel protáčení motoru dál. Nic. Za vrtuli beru opravdu s respektem. Dobře si pamatuji, jak taková ulitá 6.5 dokázala kopnout. Vypínám zapalování, znovu nasávám palivo a se zapnutým zapalováním se pokouším motor nahodit. Ale vše marno.

Vypínám zapalování a věnuji se pozorování hadiček, zda při protáčení motoru zaregistruji pohyb paliva. V šerosvitu lampy to moc pohodlné není. Benzín se ale evidentně pohybuje směrem ke karburátoru. Stavím model zase na kola, nasávám, zaklapávám sytič, zapínám zpalování a beru za vrtuli. Vrrrrrrrrrrr. Motor zavrčí. Další prohození vrtule. Motor se rozbíhá. Hurá. Chvilku ho nechávám běžet na sytič. Potom přidávám plyn. Sytič se vypne a motor běží dál. Vychutnávám si jeho lahodný zvuk. Zkoušim přidat. Motor se poslušně rozbíhá. Vrtule mohutně zabírá a tráva se ohýbá ještě 20 metrů za modelem.

Měl bych přivřít hlavní jehlu, ale trochu se bojím za velkým diskem vrtule v silném proudu vzduchu manipulovat se šroubovákem. Nakonec se daří a motor nabírá na plný plyn otáčky. Neozývá se však z menších motorů známé ječení. Motor má i na plný plyn pěkný plný hluboký zvuk.

Nechávám motor běžet asi 10 minut a potom ho zhasínám. Je přeci jenom skoro deset hodin a já jsem na kraji města. Balím a spokojený jedu domů. Při ukládání letadla do auta jsem se ještě popálil o tlumič, ale to už mě nemohlo zkazit dobrou náladu.

(zveřejněno na stránce )