Sraz invalidù 
Kluci pøijeli na letištì chvilku pøede mnou. Nikomu se nechtìlo v tom vedru na letištì už pøed polednem. Když jsem nasazoval køídla o ohýbal se k modelu, tak jsem se mimoøádnì soustøedil, abych se nenaklonil moc dopøedu nebo do strany, aby mi zase neruplo v zádech. Pepík vedle skuhrá na záda taky a Martin neskuhrá, jen køiví tváø bolestí. To jsme se tu pìknì sešli. Sraz invalidù!
Vlastní polétání ale bylo moc pøíjemné. Bylo znát, že jsem si trochu od létání orazil. Pìknì v pohodì jsem odlétal tøi lety po 15 minurách a asi 10 pøistání.
Zlobilo mì jen obèasné kopání do kormidel, do motoru. Jedno kopnutí bylo dost infarktové. Rozjel jsem se na 1/2 plynu pøes celou dráhu, letadlo jsem na konci dráhy jen pøizvedl tak do metru a pùl dvou metrù a pokraèoval pøi zemi. Najednou to koplo do výškovky na potlaèeno. Jen krátce a já jen instinktivnì zatáhl a pøidal plyn. Už jsem vidìl rozlámanou vrtuli a možná i nìco jiného. Letadlo udìlalo takový oblouèek k zemi a zase zpátky nahoru.
Je to nepøíjemné. Bojím se kvùli tomu dìlat nízké prùlety na zádech a prùlety na minimálce s nataženým modelem jsout taky risk, protože už mi takto koplo do natažena a model se nesesypal jen díky tomu, že motor hned zabral. Døív jsem tyhle problémy nemìl a nemám je u nás na letišti když jsem výše jak 50 metrù nad zemí. Hlodalo ve mnì, zda nemám nìjaký problém s rušením v modelu. Od zapalování tøeba. Ale ty kopance jsou opravdu soustøedìné do urèitých míst nad plochou a nìkdy mám pokoj celý den, jindy to kope poøád, jindy tøeba jen dvì tøi kopnutí za celý den.
Další nepøíjemnost na letišti - nìkdo udìlal na stojánce hrozný binec. Kluci to uklízeli pùl dne. Pozùstatek nìjaké párty. Opravdu tu nemùžeme mít ani lavièku, protože cokoli potom pøitahuje pozornost takovýchto nezvaných hostù. Vždycky si vzpomenu, jak mají v Annabergu na letišti posezení se stoly a lavicemi a v desce jednoho z tìch stolù je bronzový (asi) reliéf okolních kopcù. Jak dlouho by u nás taková kovová deska vydržela? Týden?
(zveøejnìno na stránce Letání)