Sluníèko, doma mì nic neudrží! 
Po ètrnácti dnech koneènì vidím z okna slunce. Sem tam nìjaký mrak, sedm stupòù, velmi mírný jihozápadní vítr. Toho musím využít! Jediné, co jsem schopen narychlo pøipravit je Long Shot 2. Vyrážím na modlanskou louku.
Louky jsou prùmyslovou zónou, všude je bláto a cesta na louku je rozježdìná. Na louce je lebeda do pùli stehen, ale naštìstí jsou zde plácky s polehlou trávou a tak házet pùjde.
Pofukuje od hal a tak létám soubìžnì s vedením vysokého napìtí.
Obèas to kopne, ale není to ani na otoèku. Jen to trochu prodlužuje klouzavý let.
Model je po opravì a tak ho chci hlavnì zalétat.
A to se daøí a nejspokojenìjší jsem s tím, že bez problémù sedám do ruky.
Naposledy mi to moc nešlo! 
Zapomnìl jsem si doma sluneèní brýle a mám s tím problémy. Vzduch je prozáøen sluncem a nemusím ani letìt pøímo ve slunci, abych mìl s koukáním na model problémy. Ztìžuje to i odhad vzdálenosti a tak za vedením vysokého napìtí toèím s vìtším odstupem než jindy.
Zkouším si i nìjakou akrobacii, zkouším i lety po vìtru dál nad louku. Kochám se pohledy na okolní hory. Najednou crr crr, volá mamka. Zda bych jí odvezl k doktorovi. Balím a jedu. Pùlhodinka na louce stála za to! Mòam
(zveøejnìno na stránce Létání s Long Shotem)