Trénuji házení

V noci jsem toho moc nenaspal a odmítl jsem kvůli tomu i jet s kluky na kolo. Po příjezdu z práce domů mi to ale nedalo a že si půjdu zase na hodinku skočit s Long Shotem. Zase na stejné místo - na louku u Bystřice.

Dnes bylo větrno a foukalo šikmo s hor. Vzhledem k tomu, že louka je na úpatí kopců a ještě to šlo "přes les", tak podmínky nic moc. Zvolil jsem tedy polohu těžiště více vepředu - vrátil jsem olůvko, které jsem včera vyndal.

Časy odpovídaly horším podmínkám: 0:30 - 1:10. Nad loukou byla opravdu silná turbulence a občas byl problém doletět zpátky k sobě jak to padalo. Nevadilo mi to, protože já se přišel hlavně naučit házet.

Přes den jsem nad tím trochu přemýšlel. Uplatnit v praxi to vymyšlené ale není tak jednoduché, protože se člověk nevidí. Experimentálně jsem ověřil, že se má opravdu házet jen proti větru. Horší je, jak to narafičit. Když se otočka nedotočí, odlétne model doprava proti větru, ale spolehlivě stoupá (a bezpečně). Stačí však malinko přetočit a model se překlápí ne levé křídlo a jde doleva hodně naplocho nad zemí. Dvakrát nebo třikrát se mi podařilo hodit tak, že na těch kulích to letělo 50 m ode mne furt tak 3 m nad zemí.

Házel jsem něco přes půlhodinu a měl jsem toho dost. Zpocený záda, natáh jsem si taky něco v podkolení. Foukalo víc a víc až to mohlo být tak 7 m/s. Turbulence chvílemi hrozná. Tak jsem to na chvíli vypnul a čekal, zda ten vítr trochu utichne se západem slunce. Mezitím jsem bez modelu nacvičoval zpomaleně otočku a přemýšlel, jak by to mělo být. Občas kolem mě šel človíček se psem a musel si myslet, že jsem se pomátl.

Po čtvrthodince vítr trochu utichl, tak jsem to zapnul a pokračoval. A heuréka - mám to! Hody jsou jistější a víc jeden jako druhý. A v čem to je? Asi v tom, že předtím jsem se podvědomě snažil vést model okolo sebe tak, aby ta kružnice byla skloněná a model ji opouštěl ve směru vzhůru. Teď za větru to vedlo až k tomu, že model stoupal kolmo nade mě až se překlápěl na záda. Teď jsem se soustředil aby kružnice byla pěkně plochá - rovnoběžná se zemí. Model sám nabere trajektorii směrem vzhůru. Zřejmě to je tím, že jsem přestal model těsně před vypuštěním strhávat nahoru. No uvidíme příště.

Vítr zase zesílil a stopky na vysílači indikovaly už hodinu zapnuté rádio v modelu. Končím tedy a hážu si cestou přes louku zpátky k autu. Několikrát se mi podaří létat ve vlně nad loukou za lesem, ale je to vždy jen na chvilku (maximum 2 minuty), protože ta vlna se přesouvá po louce tak rychle, že na to nestačím regovat. Když jsem u auta, fouká už opravdu silně. Balím a jedu se domů najíst.

(zveřejněno na stránce Létání s Long Shotem)