V pětačtyřicátém s černochem, dneska s Jindrou 
Když byla mamka malá holka a bylo těsně po válce, letěla v kurýrním Piperu L4. Na kraji Kolovče měli Američani u hřbitova zaparkované dva Pipery a že byla blondýnka, tak ji svezli. Letěla prý s černochem černým jak uhel.
Teď nedávno bylo v Kolovči setkání rodáků a k této události vyšly v novinách vzpomínky pamětníků. Máma si vzpomněla, jak tenkrát letěla a že by to ráda zkusila znova.
Domluva s kluky na letišti byla jednoduchá a dnes nastal ten den. Jindra připravil dvousedadlového Vandráka.
Jirka, když viděl, k čemu se schyluje tak hned: "Hele, vem foťák a vyfotíme tvoji mámu za letu!" Běžím tedy nejdříve s foťákem na kraj dráhy,abych vyfotil vzlet ...
Potom běžím k Jirkovu letadlu, kurtuju se a hurá za nimi někam nad Teplice.
Než se dohrabou zpátky na letiště, mohu si zkoušet Jirkovo Asso v prostoru nad letištěm.
Celé to je jak natáčení nějakého holywoodského trháku 
A to já ještě musím nějak do tohoto příběhu dostat svoji ženu. Jen co se zastaví vrtule Jirkoval letadla, skáču už z křídla na zem a utíkám k autu. Vlak z Prahy přijíždí za 5 minut a já za tu dobu musím sjet dolů z letiště do města a dojet k nádraží.
Na parkoviště před nádražím zahýbám přesně ve chvíli, kdy žena vychází z nádraží.
Všechno klaplo! Mámě se let líbil a já stihl to nádraží.
(zveřejněno na stránce Moje zážitky z létání)